Jestli se Italové rozzlobí, budou zlí. Ale neodejdou.

Zdá se mi, že hlavní rizika ve světě a na trzích jsou stále více spojena s konkrétními jmény. Tedy se jmény lidí, kteří jsou nositeli určitých názorů a emocí. Bylo tomu tak u Brexitu (dnes již důvěrně známý Boris a na druhé straně Jean-Claude). Je tomu tak samozřejmě v případě Ruska, nyní můžeme bez váhání přidat jméno Erdogan. Japonská ekonomická politika není bez důvodu nazývána Abenomií a tak dále. Pokud bych ale měl nyní vybrat jméno s velkým „J“, volba by jednoznačná: Donald Trump. Je Trump takovou hrozbou, jak mnozí tvrdí? Podle mne ano a nevede mě k tomu ani tak to, co říká, jako to, jak to říká. Existují názory, že politici před svým zvolením mají plná ústa „kreativních“ nápadů, poté se ale srazí s realitou. Pochopí, co je proveditelné, smysluplné a co ne. A své záměry pod tímto tlakem značně přehodnotí (což v případě dobrých ideálů určitě není dobře, ale tom zde nehovořím). Obávám se, že v případě pana Trumpa by tento korigující efekt byl slabší, než bychom si přáli.