Velká chyba Miltona Friedmana

Milton Friedman představil hypotézu permanentního důchodu (HPD) v roce 1957. Tato hypotéza tvrdí, že naše spotřeba nezávisí na tom, kolik peněz vyděláváme nyní, ale na tom, kolik budeme podle našeho názoru vydělávat v budoucnu. Pokud tedy například získáme velký jednorázový příjem, neutratíme vše najednou, ale část dáme do banky. Víme totiž, že něco takového už se opakovat nebude. Jestliže nám ovšem náš zaměstnavatel zvýší plat, své výdaje zvedneme více, protože naše příjmy se zvedly dlouhodobě. Pokud by hypotéza permanentního důchodu byla pravdivá, mělo by to obrovský význam. Znamenalo by to například, že fiskální stimulace je méně efektivní, než se ekonomové v šedesátých letech domnívali. Tato teorie také implikuje, že se lidé snaží svou spotřebu v čase vyhladit a nemají rádi prudké změny. Teoreticky by tak měli snižovat své úspory a investice do finančních aktiv během recese tak, aby se vyhnuli utahování opasků.