Víkendář - Castro je po smrti!

Když před několika dny zemřel ve věku devadesáti let Fidel Castro, moje první reakce byla jednoznačná: Konečně! Na své dětství prožité na Kubě pod jeho vládou mám hodně zlých vzpomínek. Vždy mě proto bolí, když někteří lidé pějí na jeho režim chválu. Bolí mě i to, když lidé jako papež František hovoří o tom, že „smrt revolucionářského vůdce Fidela Castra je smutnou zprávou“. Moje rodina vlastnila před revolucí malou textilní továrnu. Když se Castro dostal k moci, vláda ji rychle zkonfiskovala. Rád bych nyní napsal několik osobních vzpomínek na to, jaký byl skutečný život v revoluční utopii z pohledu někoho, komu tehdy bylo něco málo přes deset let. Invaze v Zátoce sviní proběhla jen několik dní poté, co zemřel můj tatínek. Já jsem zůstal v domě mých prarodičů a strávil jsem tak tři týdny, kdy v zemi zuřil největší chaos. Moji prarodiče byli vlastníky zmíněné továrny a tudíž byli předmětem neustálých útoků včetně půlnočních prohlídek, které měly zajistit „protirevoluční materiály“.