Bývalá vládní poradkyně: Putinova skutečná hra

Zhruba před rokem jsem hovořila s jedním přítelem, kterého lze nejlépe popsat jako ukrajinského bojovníka za svobodu. Kouřil cigaretu a během hovoru řekl: „Rusko. EU. To všechno je jen pokračováním paktu Ribbentrop-Molotov“. Tato dohoda uzavřená mezi Stalinem a Hitlerem před druhou světovou válkou rozdělila východní Evropu a zmínka o ní měla připomenout, že Ukrajina si musí o svém osudu rozhodovat sama. A nesmí dopustit, aby to za ni učinily nějaké mocnosti. Já jsem ale poté dlouho přemýšlela o tom, zda není také známkou upadající důvěry v Západ, v jeho systém společné obrany či v jeho hodnoty. O několik měsíců později jsem zase hovořila s jedním estonským filmařem. Ten mi vyprávěl, že koupil loď, aby mohl ze země dostat svou rodinu, až tam vtrhnou Rusové. On sám by pak svou zem bránil. Podobných názorů jsem slyšel více od Ukrajinců, Litevců, Lotyšů či Gruzínců. Ze všech bylo znát přesvědčení, že nakonec se bude muset každý postarat sám o sebe.