Žebříčky největších firem, potvrzení světových ekonomických trendů

Jako každý rok i letos se objevily tradiční žebříčky srovnávají světové společnosti. Posledně zveřejněným byl seznam vydávaný časopisem Fortune, který firmy řadí na základě tržeb jako srovnávacího kritéria. Mají ale vůbec podobné žebříčky větší smysl a jaká je jejich vypovídací hodnota?

Asi nemá příliš smysl bádat, která firma je na prvním, druhém nebo třetím místě, byť sdělení, která firma je ta nej, bývá nejčastějším výstupem při hodnocení podobných žebříčků. Absolutní pořadí firem z velké části závisí na zvoleném kritériu hodnocení. Jak již bylo zmíněno, v případě srovnání firem časopisem Fortune jsou tímto kritériem tržby, Financial Times vydává žebříček na základě srovnání tržní kapitalizace společností a Forbes aby tomu nebylo málo kombinuje v hodnocení kromě obou jmenovaných hledisek ještě zisky a aktiva firem. Každé z těchto kritérií nahrává jiným společnostem a sektorům nicméně všechna zveřejňovaná pořadí ukazují obecnější a dlouhodobé trendy, jež stojí za zmínku.

Patří mezi ně silné zastoupení energetického, převážně ropného, sektoru v žebříčcích. Ropné firmy patří mezi „tradiční“ sektory, které měly podle názorů rozšířených ještě před několika lety ustoupit „novým“ oborům. Nicméně nestalo se tomu tak. Ropné firmy v pořadí Fortune obsadily osm míst mezi 25 největšími společnostmi světa (dle tržeb), v první desítce je hned šest z těchto firem. Toto postavení potvrzuje i Financial Times, v jehož hodnocení (podle tržní kapitalizace) je v první pětadvacítce šestice ropných firem (pozn. žebříček FT je na zastoupení různých sektorů o poznání bohatší). Podobnost těchto výsledků je dána také ziskovostí ropných společností, vždyť firmou s největším ziskem byl v loňském roce Exxon Mobil s 39,5 miliardami dolarů, přes dvacet miliard dolarů se dostaly i Royal Dutch Shell či BP. Co stojí za podobnými výsledky, jež se přes dosahované tržby a zisky odrážejí i v ceně těchto firem na burze, není třeba dlouho popisovat. Stačí se podívat na cenu ropy na světových trzích a výhledy její spotřeby.

V podobné pozici je i bankovní sektor (banky, pojišťovny), ostatně kdo jiný by měl mít peníze než banky. Ty sice podle Fortune neokupují TOP 10 místa, v první pětadvacítce jich ale nalezneme hned deset. FT jich má v první pětadvacítce osm, čímž pozici bank a pojišťoven potvrzuje. To je ostatně zjevné i při pohledu na ziskovost největších světových bank. Bank of America či Citigroup jsou dalšími z velmi úzké elity firem, které dosáhly loni zisku přes 20 miliard dolarů (kromě výše zmíněných firem sem patří ještě General Electric).

Třetím sektorem, který jako celek stojí za zmínku, je automobilový průmysl. Podle Fortune hned tři automobilky figurují v první desítce, další dvě najdeme do 25 místa. Tento sektor je ale ukázkou toho, že podobná srovnání je třeba brát s rezervou. Jako zářný příklad toho, že je-li nějaká firma nahoře např. podle tržeb, ještě to nic nevypovídá o její kondici, je Ford. Tato automobilka v žebříčku Fortune dosáhla „pěkného“ 12 místa (tržby 160 miliard dolarů nejsou pravda zrovna málo), podle jiného seznamu Fortune jde ale o vůbec neztrátovější firmu (loni těžko představitelná ztráta 12,6 miliardy dolarů). To se pochopitelně odráží v tržním ocenění společnosti, které se v posledních letech propadlo na úroveň, jež Ford nedostala ani do první pětistovky v seznamu Financial Times (ten končí společností s kapitalizací cca 18,7 miliardy dolarů, Ford se momentálně pohybuje ještě o zhruba 2 miliardy níže). Automobilový sektor (podobně neslavně je na tom z pohledu ziskovosti-ztrátovosti i další americká automobilka General Motors, byť Ford se svou ztrátou těžko hledá konkurenci) tak budiž varováním, že podobné žebříčky, není úplně vhodné brát v potaz bez bližšího pohledu na výkonnost porovnávaných firem.

Ale zpět k vypovídací hodnotě žebříčků. Kromě dokola se opakující dominance tradičních odvětví ekonomiky, které ještě před pár lety oslavovaný technologický sektor z jejich pozic hned tak asi nesesadí, lze zajímavé trendy sledovat i při porovnání geografické struktury největších světových firem. Asi bez překvapení bude konstatování, že největší firmy jsou z USA a je jich v žebříčku také nejvíce (162 u Fortune). Žebříček Financial Times také ukazuje, že USA jsou schopny „dodávat“ na přední pozice firmy z vcelku rozmanitých oborů, na předních místech (do 20 pozice) to je kromě tradiční ropně-bankovní směsice General Electric, Microsoft, AT&T, Procter&Gamble, Wal-Mart Stores (jednička dle Fortune, zde ovšem s GE jediná vlaštovka mezi největšími 25 firmami, která nepatří do sektorů ropa, automobily, banky), Altria, Pfizer či Johnson&Johnson. Evropské firmy pokud se již dostávají na výsluní jsou pohříchu jen z oněch výše popsaných sektorů. Jsou to tedy ropné společnosti a banky doplněné nějakou tou automobilkou (Volkswagen zaujímá solidní 16 místo v žebříčku Fortune). I dominance USA je tedy kromě sektorového složení trendem, který podobná srovnání firem opakovaně ukazují.

Novinkou je ovšem nástup „nových“ ekonomik. Především asijských (Čína), doplněných Ruskem. O sektorech nemá příliš smysl psát, zvláště v případě Ruska to je asi bez překvapení energetika (Gazprom na šestém místě žebříčku Financial Times). V případě Číny to je kromě ropy (Sinopec 17 místo v pořadí Fortune) také bankovní sektor. Do první pětadvacítky srovnání Financial Times se dostaly hned dvě čínské banky (23 místo Bank of China, dokonce 9 místo Industrial and Commercial Bank of China). Ukazuje se, že „tradiční“ odvětví hrají stejně významnou roli jako ve vyspělých kapitalistických státech i v „nových“ ekonomikách. Ty mohou být navíc do budoucna zdrojem zajímavých překvapení pro tvůrce podobných porovnání, což ukazují právě zmíněné čínské banky. Ty letos dokázaly zaujmout dosti viditelné pozice (jde o srovnání dle tržní kapitalizace), aniž by přitom figurovaly v žebříčcích v loňském roce. Najde-li tedy čínská vláda chuť a ochotu k dalším velkým privatizacím a IPO, lze také vzhledem k ekonomickému vývoji této země očekávat, že se čínské společnosti budou o slovo hlásit čím dál tím víc.

Celkově vzato tak žebříčky největších firem, ať již jde o srovnání od Fortune, Financial Times popř. Forbes, svou vypovídací schopnost nepochybně mají. Ne ovšem v absolutním pořadí jednotlivých společností (zvláště tržní kapitalizace je z tohoto pohledu ne zcela stabilním měřítkem), ale potvrzením trendů, které můžeme na světových kapitálových trzích i v ekonomicko-politickém vývoji ve světě sledovat. Tedy to, že ropa není černým zlatem nazývána nadarmo a že ropné firmy spolu s bankami na jejich pozicích prozatím jiná odvětví příliš neohrožují. Nebo to, že nejpříznivější podmínky pro vznik a existenci globálně významných korporací jsou ve Spojených státech. Stále větší pozornost je ovšem nutno věnovat rychle rostoucím asijským ekonomikám, které opatrně nakukují na přední pozice, aby se na nich v příštích letech přihlásily o slovo odpovídajícímu rostoucí váze Asie ve světové ekonomice.