Cykly prochází ekonomika i ekonomie, ta je nyní opět hluboce rozdělena

29.02.2012 | , Patria.cz
INVESTICE


Ještě před pěti lety se mezi makroekonomy hovořilo o nové syntéze, která měla spojit keynesiánské i klasické teorie do jednotného rámce se základem v mikroekonomii. Po Velké recesi se ale zdá, že se makroekonomie opět rozdělila na několik myšlenkových škol. Ty byly jasně patrné v 70. a 80. letech, kdy se ekonomové rozdělili na jednotlivé tábory. Pak docházelo k určitému sjednocení. Nebyl to sice konsenzus, ale většina ekonomů začala hovořit společným jazykem, i když nemluvili o stejné věci. Za uvedenou syntézou stály dva faktory. Prvním z nich bylo zabudování mikroekonomických základů do makroekonomických modelů. Druhým rozvoj teorie nového keynesiánství, které propojilo myšlenky jako racionální očekávání či vyhlazování spotřeby s keynesiánskou analýzou. Velká recese ale věci opět změnila. Zpět jsou jednotlivé myšlenkové školy, zase propukly spory mezi těmi, kteří zastávají fiskální stimulaci a těmi, kteří stojí proti ní.

Ještě před pěti lety se mezi makroekonomy hovořilo o nové syntéze, která měla spojit keynesiánské i klasické teorie do jednotného rámce se základem v mikroekonomii. Po Velké recesi se ale zdá, že se makroekonomie opět rozdělila na několik myšlenkových škol. Ty byly jasně patrné v 70. a 80. letech, kdy se ekonomové rozdělili na jednotlivé tábory. Pak docházelo k určitému sjednocení. Nebyl to sice konsenzus, ale většina ekonomů začala hovořit společným jazykem, i když nemluvili o stejné věci. Za uvedenou syntézou stály dva faktory. Prvním z nich bylo zabudování mikroekonomických základů do makroekonomických modelů. Druhým rozvoj teorie nového keynesiánství, které propojilo myšlenky jako racionální očekávání či vyhlazování spotřeby s keynesiánskou analýzou. Velká recese ale věci opět změnila. Zpět jsou jednotlivé myšlenkové školy, zase propukly spory mezi těmi, kteří zastávají fiskální stimulaci a těmi, kteří stojí proti ní.

Autor článku

Články ze sekce: INVESTICE