Investoři jsou již léta v šoku

Útěchou může být, že přes 60 miliard odešlo „jen“ z fondů peněžního trhu, což nikdy nebyly žádné investice.
Takže čeští investoři vlastně nijak tragicky nezareagovali. Přesto se na kapitálové trhy dosud nevrátili, což je možná nejlépe vidět na srovnání s 30miliardovou poptávkou po státních spořicích dluhopisech před týdnem. Navíc pohled do bankovní statistiky ukazuje další miliardy do tzv. spořicích účtů, kterými banky v posledních letech lákají Spořínky.

Spoříme, ale špatně

Letošní rok bude zřejmě jejich totálním vítězstvím, když za tři čtvrtletí dosahují už 43 miliard korun – možná paradoxně objemem celý nárůst vkladů (termínované vklady i stavební spoření poklesly po 13 miliardách, čímž „vyrovnaly“ 27miliardový nárůst na běžných účtech). Možná však půjde o jejich labutí píseň, protože v prostředí sazeb u nuly banky nemohou do nekonečna ani své milé Spořínky dotovat. Tak již úročení spořáků zamířilo dolů: UCB v tichosti snížila z 2,5 na 1,75 %, ING Konto šlo z 1,75 na 1,5 %.

Ale Spořínkovi můžete do zblbnutí vykládat, že jistota vkladů je jen jistotou reálné ztráty.

Zatím dluhopiy nesly

Jediný segment fondů, který se v posledních třech letech u nás nepotýkal s nezájmem, byly dluhopisové fondy. Jejich překrásné převážně dvouciferné výnosy za poslední rok ale už možná investory spíš upozorňují, že bublina je nafouknutá tak akorát. V USA i renomovaní ekonomové varují před „matkou všech bublin“. Vlády stále chrlí dluhopisy s čím dál nižšími výnosy. Třeba vládní dluh zemí eurozóny jen za druhé čtvrtletí podle Eurostat stoupl na 90 % HDP z 88,2 %.

Totéž i na světě

Všude prchají z akcií – od konce poslední finanční krize přesunuli investoři směrem k dluhopisům a hotovosti 2 biliony dolarů. A přestože existují náznaky, že akciový trh je nyní poměrně bezpečný, drobní investoři to nechtějí slyšet a odliv peněz z akcií pokračuje. Investoři tak sice získají bezpečí, utrpí ale reálné ztráty, protože jejich výnosy nepřevýší inflaci. Ti, kteří se v roce 2008 z trhu stáhli a už se nevrátili, pak udělali chybu, uvádí Jeremy Siegel z Whartonu. Ceny akcií se totiž od té doby zhruba zdvojnásobily, k tomu klesla i volatilita. Siegel navíc předpovídá, že akciím se i v budoucnu povede dobře.

Zůstali jen „velcí“

Podle sofistikovaných investorů je ovšem absence drobných investorů na trhu dobrou zprávou. V minulosti totiž bývalo načasování jejich pohybů na trh a z trhu špatné. To jsou klasické chyby drobných investorů: nakupují na již „přehřátém“ trhu (když už o akciích píšou i v bulváru) a prodávají po poklesu se ztrátami. Takže i nyní mohou mít akcie před sebou ještě 20 – 30% růst, domnívá se Siegel.

Investoři jsou už léta v šoku

Pět let krizí, katastrofických titulků a vývojů indexů připomínajících horskou dráhu uvrhly investory do kolektivního „šokového stavu“, uvádí se ve zprávě významného fondu BlackRock. Její autoři čerpali z průzkumu mezi 11 tisíci investory po celé Evropě. Jedním z hlavních závěrů, které z rozsáhlého dotazníkového šetření vyplynuly, je konstatování, že záplava špatných zpráv se hluboce podepsala na psychice hráčů na trhu.

„Přes dvě třetiny britských investorů má velké obavy z vývoje ekonomiky během následujících šesti měsíců, 58 % se považuje za averzních vůči riziku a to vede ke stavu paralýzy, kdy 77 % z nich sedí na hotovosti,“ hodnotí průzkum Tony Stenning z britské divize BlackRock.

Nedůvěra vládne

V průběhu šetření také vyšlo najevo, že v posledních 12 měsících svoje pozice ve prospěch držby peněz uzavřel každý třetí z dotázaných. Tuto opatrnost Stenning připisuje nedostatku důvěry v trhy. Vítězí tak systém, v jehož rámci se hotovost stává absolutním králem.

„Je třeba investory dostat od snahy pouze uchovávat bohatství a přenést je přes názor, že hotovost je nejlepší. Lidé zapomínají na dosahování výnosů. Je třeba věci zjednodušit,“ tvrdí Stenning s tím, že lpění na hotovosti není samospásné, hlavně kvůli inflaci. „Jen 3 % vám za 25 let sníží kupní sílu na polovinu,“ upozorňuje analytik fondu BlackRock.

Instinkty klamou

Bob Janjuah z divize správy majetku banky Nomura za hlavního viníka současného stavu považuje vlády a centrální banky. „Existuje zde zásadní deficit důvěry v tvůrce měnové a fiskální politiky. Vždyť nám už tři a půl roku tvrdí, že najdou konečné řešení, že spraví Řecko – a teď chtějí dalších 40 miliard. Nikdo jim nevěří. Ve snaze přežít se lidé budou řídit vlastními instinkty,“ myslí si Janjuah.