Michael Kors, luxus pro boháče, boháči z luxusu

...určitého bodu naprosto relativní. Tj., slouží pouze k uspokojení potřeby jediné, centrální – potřeby být „lepší“, nebo alespoň stejný jako ti „referenční“ ostatní. Můžeme tomu přiřadit řadu přívlastků v závislosti na tom, zda jsme zrovna poustevníkem snažícím se o dosažení spokojenosti o vodě a chlebu, či miliardářem snažícím se o to samé o jachtách a Veyronech. Protože zde jde o další díl série „Zaostřeno na blue chips“, pouze konstatuji, že ona relativní povaha poptávky po luxusu dělá tuto poptávku dlouhodobě skutečně neomezenou. Paradox je v tom, že toto odvětví s neomezenou potenciální poptávkou ji nemůže neomezeně využívat, protože pak by se zničilo. Luxus je z definice „ne pro všechny“. Toto odvětví tak má v jádru věci úplně opačný problém než většina ostatních: Ty chtějí, ale nemohou. Výrobci luxusu mohou, ale nechtějí.