Konec nájmu nebytových prostor: U čeho si dát pozor?

Skutečnost, že ujednání stran nesmí být v rozporu s dobrými mravy a dalšími základními omezeními volnosti stran, je poměrně známá. Obchodní partneři by ale měli být zvlášť pečliví i při samotné formulaci důvodů skončení nájmu. Příkladem nevhodné formulace může být pouhé uvedení specifického důvodu výpovědi, který zákon nezná (například v souvislosti s insolvencí nebo ve vztahu k předpokládanému obratu nájemce). V těchto situacích často není zřejmé, zda jde o důvod navíc, který se má uplatnit vedle zákonných důvodů, nebo zda strany chtěly dosáhnout toho, aby jedinou možností jednostranného skončení nájmu byl jimi uvedený důvod. Pokud má být výčet ve smlouvě konečný, mělo by to být jednoznačné z její formulace; strany se tak v případném sporu vyhnou dohadování o tom, co daným ujednáním zamýšlely. Dalším nešvarem výčtu důvodů skončení nájmu ve starších smlouvách bývá obecný odkaz na zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor.