Španělský úspěch ukazuje na neúspěch celé eurozóny

Španělsko udělalo v podstatě vše správně, jeho členství v eurozóně ale znamená, že na něj působí síly mnohem větší, než co by mohly zvládnout i ty nejkompetentnější národní instituce. Z toho je mimo jiné patrné, že eurozóna nepřežije bez toho, aby v ní došlo k významným změnám. Je to patrné z pohledu na vývoj v posledních patnácti letech. Před prasknutím bubliny proudil do Španělska kapitál, který podkopával produktivitu, nafukoval bublinu na trhu nemovitostí a motivoval Španěly k tomu, aby si půjčovali více, než bylo záhodno. V roce 2007 tak mělo Španělsko druhý největší deficit běžného účtu na světě v absolutním vyjádření. Vláda a centrální banka učinily to, co podle ekonomů učinit měly: Fiskální přebytky snížily čistý vládní dluh z 56 % HDP v roce 1998 na 26 % HDP v roce 2007 i přesto, že vláda mohutně investovala do infrastruktury. Banco de Espana zase používala koncept proticyklicky se chovajících kapitálových požadavků.