Ropné země na lopatkách

Nebylo by překvapením, kdyby některé z nich zbankrotovaly, a co hůř, nebylo by překvapením, kdyby tristní situace na trhu s ropou trvala několik let. Finanční hody Saudské Arábie, Kuvajtu nebo Norska, zdá se, na delší dobu ustaly.

Tyto a mnohé další země byly dlouhou dobu zvyklé na vysoké přebytky rozpočtu. Jenže rostoucí náklady na těžbu v některých zemích či tamní politické a vojenské nepokoje drží ve většině ropných zemích cenu ropy, která vyrovná státní rozpočet, nad 100 dolary. Například ve válkou zmítané Libyi je to 180 dolarů, ve Venezuele, která je asi nejblíž bankrotu a kde ropa tvoří 95 % exportu země, 120 USD či ve Spojených Arabských Emirátech 80 USD.

Řada zemí ovšem myslela na zadní vrátky, proto vytvořily takzvané státní ropné rezervní fondy. V březnu 2015 měly ropné země v součtu v těchto fondech 4,3 bilionu USD, z nichž nejvíce mělo Norsko (880 mld. USD) a Spojené Arabské Emiráty (773 mld. USD).

Nejlépe ze všech je na tom Norsko. A to nejen proto, že velikost fondu je dvojnásobná v porovnání s norským HDP. Norsko má totiž cenu ropy potřebnou pro udržení vyrovnaného rozpočtu někde kolem 40 USD, což není daleko od současných tržních cen. Aby norská vláda deficit rozpočtu dorovnala, musí letos prodat 2,8 % hodnoty. To je ovšem méně než 3,8% průměrné roční zhodnocení, takže Norsko „lepí“ díru rozpočtu zatím jen z úroků fondu. Ostatní země na tom ale tak dobře nejsou. Mnohé musí zvyšovat daně, škrtat investice a omezovat sociální systém. A naneštěstí pro tyto země to asi nebude otázka několika málo čtvrtletí, spíše to bude nový dlouhodobý normál.

Autor komentáře: Tomáš Menčík, analytik společnosti Cyrrus