Lze úraz na „zákaznickém teambuildingu“ považovat za pracovní?

Po skutkové stránce vycházely soudy ze zjištění, že byl zaměstnanec (v pozici žalobce) vyslán zaměstnavatelem (žalovaným) na pracovní cestu do Itálie. Úkolem zaměstnance bylo plně se věnovat klientům zaměstnavatele, utužovat a zkvalitňovat vzájemnou obchodní spolupráci. Zároveň bylo v náplni pobytu též společné lyžování s klienty. Veškeré náklady, tj. i úhradu skipasů hradil zaměstnavatel. Při jednom ze společných lyžování došlo k pádu zaměstnance a poranění kolene, které vedlo k následné dlouhodobé pracovní neschopnosti zaměstnance. Ten považoval pospaný úraz za pracovní a obrátil se s požadovanou náhradou na zaměstnavatele, který však uplatněný nárok neuznal, když tvrdil, že úraz zaměstnance není úrazem pracovním. O věci tak nakonec musel rozhodovat soud. Soud prvého stupně po provedeném dokazování uzavřel, že úraz žalobce není úrazem pracovním a žalobce se proto nemůže domáhat náhrady škody po zaměstnavateli.