Co je ještě horší, než ignorování ekonomických problémů a nerovnováh?

Někdy tak přemýšlím, co je horší: Zavírat oči před evidentními problémy, nebo zase neustále trpět pocitem, že vše je špatně a varovat před dalšími krizemi a kdo ví čím ještě? Těžko říct, ale asi se shodneme na tom, že zdravé není ani jedno. Posun mezi těmito dvěma úchylkami se přitom podle všeho chová značně cyklicky: Zatímco před poslední krizí bylo pro většinu lidí až do posledního okamžiku vše v pořádku, po krizi se zase roztrhl pytel s predikcemi kolapsů. Nebo lépe řečeno: Podobné extrémy jsou jednou ze samotných příčin cyklu a v podstatě jde jen o variaci na známé přepínání mezi hamižností a strachem. Typická pokrizová úvaha na téma konečného dne zúčtování jde zhruba po následující ose: Krizi způsobila příliš uvolněná politika centrálních bank, z krize nás dostalo jen to, že byly podány extrémní monetární steroidy, což ale nemůže skončit jinak, než ještě větším problémy v budoucnu (třeba hypersupermegainflací, která je už deset let „za rohem“).