Útlum globální ekonomiky jako nástroj snižování emisí?

Hlavní ekonom investiční banky Natixis Patrick Artus se pustil do zajímavé kalkulace. Snažil se odhadnout, zda by vývoj globálního potenciálního produktu sám o sobě stačil na snížení emisí oxidu uhličitého, které je v souladu se současnými cíli. V následujícím grafu je vyznačen historický vývoj globálního potenciálního produktu. Zatímco v roce 1998 dosahoval 4,3 %, v roce 2018 se podle Artuse pohyboval na 2,6 %. Částečně je to dáno vývojem produktivity, která se v uvedeném období snížila z 2,7 % na 1,8 %, ale k popsanému vývoji přispěly i demografické změny. Artus tvrdí, že s ohledem na trendy v produktivitě a v demografické oblasti může potenciální globální růst dosahovat 2,5 % v roce 2030 a 2,4 % v roce 2040. Co by to znamenalo pro emise oxidu uhličitého? Podle ekonoma lze závislost mezi nimi a globálním růstem popsat následovně. Tempo růstu globálních emisí se rovná: -0,8 % + 80 % tempa růstu produktu.