Zlaté pravidlo moudrých vládců a jeho dopad na ekonomiku

Lao-c' údajně napsal své „malé velké“ dílo Tao te ťing pouze kvůli strážci hranic, za nimiž byly hory, do kterých se starý mistr rozhodl odejít. Tento strážce jej prý totiž odmítl pustit dál bez toho, aby písemně shrnul poznání, jehož dosáhl. Mimo jiné tak víme, že mistr tvrdil, že „nejlepší vládce je takový, o kterém lid téměř neví“. Jak jsme na tom podle tohoto měřítka dnes? A co to znamená v jedné důležité ekonomické oblasti? Než se zamyslíme nad výše uvedenými otázkami, možná je dobré uvědomit si, že ono mistrovo tvrzení jde našemu proti obecně přijímanému pohledu na to, jací mají vůdcové, šéfové a lídři být: Energičtí, s hlavou hrdě vztyčenou, geniální rétoři, tak trochu celebrity, řešící razantně vše (a možná všechny), co jim přijde pod ruku. Lid je má stále na očích, může k nim vzhlížet jako ke spasitelům s tím, že on sám toho v ideálním případě nemusí zase tolik dělat.