Pérez: Italská migrační záhada a její implikace pro dnešní svět

Na počátku dvacátého století mířila řada Italů do zámoří. Dvěma nejpopulárnějšími destinacemi pro ně byly Spojené státy a Argentina. Jak ale na stránkách VoxEU poukazuje Santiago Pérez, osudy italských imigrantů se v těchto dvou zemích významně lišily a ekonom se ve své nové studii snaží zjistit proč. V Argentině bylo u přicházejících Italů běžné, že si pořídili vlastní dům, a byla u nich nízká pravděpodobnost, že si najdou zaměstnání s nízkým příjmem. Naopak v USA byly u italských domácností běžné mimořádně nízké příjmy a jen málo z nich mělo vlastní dům. Pérez dokonce píše, že když v USA začaly růst společenské tenze způsobené přílivem imigrantů, vláda se snažila analyzovat jejich život v zemi a právě situace italských rodin nakonec vedla k zavedení kvót pro imigranty z jednotlivých evropských zemí. U Italů byla kvóta nastavena na 4 000 za rok, zatímco během předchozích deseti let jich ročně přicházelo v průměru 200 000.