Z Wall Street na Main Street

Neúprosný týden zasáhl všechny a kritická situace nepostihuje již zdaleka jen finanční sektor. Asi díky svátku, který u nás týden zkrátil, si podílníci našich fondů odnesli trochu méně, než obvykle, tentokrát necelou miliardu korun. Opět největší odliv postihl fondy peněžního trhu s téměř třemi čtvrtinami miliardy. Ani s vývojem jejich výkonnosti to ještě není v pořádku, protože najdeme další poklesy dvou a tří desetin procenta právě u těch z největších – ISČS Sporotrend a IKS Peněžní trh Plus.

Dluhopisové trhy totiž zdaleka ještě nejsou v normálu, spready stále spíš rostou, likvidita je bídná. A to stále není nic proti USA, kde se zase dá platit jen státními pokladničními T-bills, které jsou opět tak drahé, že se nyní „prodávají“ dokonce jen s 0,0152 %, tedy prakticky bez výnosu. Důvěra se na finanční trhy zdaleka ještě nevrátila, což se u nás projevilo zejména u korporátních papírů a na ně zaměřených fondů (ty na třech měsících tratí už přes 25 %). Z našich dluhopisových fondů tentokrát odešlo jen 70 milionů korun, což by mohlo předznamenávat, že investoři alespoň tuší pomyslné světélko na konci tunelu. Ale možná už jen rezignovali.

Jedovatý soumrak trhu práce

Akciové trhy propadají tak, že obchodování občas připomíná spíše vraždění neviňátek. U dna nejsou zatím zřejmě ani „zachraňované“ finanční tituly a k nim se přidávají nejen automobilky, ale i další sektory. Ropa pod 50 dolary za barel ničí i energetiky.

To vše pod jedovatým soumrakem trhu práce: nové žádosti o podporu nečekaně vyletěly nejvýše za 16 let, když po sezónním očištění nečekaně stouply o 27 tis. na 542 tisíc, což je nejvýše od července 1992 (trh přitom čekal naopak snížení). Klouzavý čtyřtýdenní průměr, který lépe vypovídá o trendech na trhu práce, vyskočil na 506,5 tisíce, tedy nejvýše od ledna 1983!

Je navíc jasné, že kromě recese ožívá také strašidlo poklesu cenové hladiny (deflace): spotřebitelské ceny v USA v říjnu meziměsíčně spadly o rekordní 1 %, což je nejprudší meziměsíční pokles cen od roku 1947, odkdy jsou údaje sledovány.

Nemilosrdná stagflace

Tato kombinace (stagflace) je drtivá, protože s poklesem cenové hladiny roste hodnota dluhu a reálné úrokové sazby. FED zřejmě opět své sazby sníží, ale už moc nemá kam. Navíc úrokové sazby pro konečné klienty neklesají zdaleka tak rychle jako sazby centrální banky – což je ostatně problém i u nás. Banky ke všemu raději ani nechtějí půjčovat vůbec.

Vlny špatných zpráv jen doplňuje nemovitostní sektor: stavba nových domů v USA v říjnu meziměsíčně klesla o 4,5 % na nejnižší úroveň historie této statistiky. Počet stavebních povolení se meziročně propadl dokonce o 12 % na nejnižší hodnoty od listopadu 1981.

Kdo by se tedy divil, že ani u nás se nedaří smíšeným fondům, do kterých obvykle chodí více risk averzní investoři a ti si odnesli přes 110 milionů. Naopak otrlí drsňáci do akciových fondů 30 milionů přinesli. Asi v naději, že dno je již na dohled.

Poskrovné naděje

Naději navíc podpořili dva proslulí investoři. Prvním byl saúdský princ Alvalíd bin Talál, autor známé paralely investování a mořeplavby: „Nesmíte se dívat na vlny kolem, ale na obzor – jinak se vám udělá špatně“, který plánuje navýšit svůj podíl v Citigroup zpět na 5 %, protože pevně věří, že je společnost „dramaticky podhodnocena“. Spekulace o možném rozprodeji Citigroup však dále notně mávaly sentimentem. S druhým povzbudivým názorem vystoupil švýcarský investor Marc Faber, podle nějž obrovská množství peněz, které vlády pumpují do finančního systému, nakonec u aktiv sražených k zemi povedou k silné rally.

Přesto uplynulý týden připomíná vrakoviště: DAX ztratil úctyhodných 13,5 %, proti čemu je pražských 8 % za kratší týden docela povzbudivé číslo.

Děsivá ztráta amerických trhů ještě ve čtvrtek o 15 až 17 % srazila indexy na další, tentokrát již jedenáctileté minimum, z nichž přece jen trochu pomohl růstový pátek, takže v týdenní bilanci tratí DJIA „jen“ 5 % a přes 8 % S&P i Nasdaq.

Ale pozor, ani pátek nebyl o nějaké trendu, vše z minusu doslova zachránila svými 7 % poslední hodina obchodování. A jestliže se index S&P 500 nevymaní z hodnot kolem 800 bodů (více než 45% pokles ytd) ani do konce roku, stal by se letošní rok nejhorším od 1931.