Analýza: Tvrdým postojem k sazbám nutí ECB vlády do reforem

Navzdory mnoha důkazům, že by uvolnění měnové politiky bylo pro churavějící eurozónu důležitým impulsem, ponechala centrální banka ve čtvrtek klíčové úrokové sazby opět beze změn. I když současně připustila, že inflační rizika už nejsou tak vysoká a výhled ekonomického růstu se naopak zhoršuje. Aby osvětlil tuto nečinnost zmateným finančním trhům, zdůraznil prezident ECB Wim Duisenberg během minulého týdne hned dvakrát, že se inflace v eurozóně stále drží nad dvouprocentním cílem banky. Jednoznačně však připomněl, že nikoli centrální banka, ale vlády 12 zemí měnové unie drží klíč k oživení ekonomiky, jejíž výsledky se v současnosti ani zdaleka neshodují s tím, na co by mohla aspirovat. "Nechtějte po měnové politice zázraky, které nemůže splnit," řekl Duisenberg minulý čtvrtek. "Naším mandátem je udržet stabilní ceny a právě to také děláme." Sama ECB odmítá spekulace, že by se při stanovení úrokových sazeb řídila čímkoli jiným než solidní analýzou a ekonomickými čísly. Analytici však nepochybují, že se banka snaží vyvinout tlak na členské státy eurozóny. "ECB usiluje o několik věcí najednou - jejím klíčovým zájmem je přirozeně inflace, ale snaží se také přimět vlády k reformám a nižším deficitům," řekl ekonom Julian Callow z CSFB v Londýně. "Tyto úvahy podle mne ovlivňují načasování jejích verdiktů o úrokových sazbách."

JE NĚMECKO ADRESÁTEM?
Centrální banka nikdy nekomentuje situaci v jednotlivých členských zemích měnové unie, podle analytiků je však zřejmé, že hlavním adresátem poselství ECB je Německo, s třetinou hrubého domácího produktu eurozóny největší ekonomika regionu. Někdejší motor evropského hospodářství je nyní "nemocným mužem na Rýnu" a s růstem nejpomalejším v celé eurozóně se stále pohybuje na pokraji recese. S inflací kolem jednoho procenta by Bundesbanka zcela určitě držela klíčovou úrokovou sazbu hluboko pod současnou úrovní ECB ve výši 3,25 procneta. Jen kdyby ještě stále držela otěže měnové politiky ve svých rukou. Vzledem k tíživým úrokovým sazbám však nemá Německo na výběr a musí se konečně odhodlat k dalekosáhlým reformám trhu práce a snížit náklady na sociální zabezpečení, chce-li se vrátit ke stabilnímu růstu, shodují se analytici. V úterním vystoupení v Evropském parlamentu Duisenberg vládám Unie bez obalu vzkázal, že ECB nehodlá zachraňovat ty, kteří odmítají zakročit proti zkostnatělému trhu práce a zrušit pravidla svazující volnou konkurenci a podnikatelskou iniciativu. "Soudím, že v měnové ani fiskální politice nenajdete odpověď (na současný nedostatek důvěry)," řekl Duisenberg. "Řešením by ale bylo, kdyby vlády po celé eurozóně konečně nastoupily cestu ambiciózních strukturálních reforem." V případě Německa však analytici nevěří, že by staronová koalice socialistů a zelených měla dost odvahy a předepsala ekonomice bolestnou léčebnou kúru. Jednání o nové spolkové vládě totiž sotva svědčí o plánech na hlubokou strukturální reformu. Mluví se naopak o vyšších daních, silnější byrokracii, větším počtu mocných figur v kabinetu a jen kosmetických změnách pravomocí jednotlivých ministrů. "Je těžké udržet si optimismus, když tohle sledujete," řekl Uwe Angenendt, hlavní ekonom z ING BHF Bank ve Frankfurtu. Za těchto okolností tak zůstává pouze na ECB a reformně naladěné Evropské komisi, aby uchránily Německo od chronických problémů podobných těm, které už léta sužují Japonsko. Spojenectví obou institucí podtrhl Duisenberg, když podpořil nekompromisní postoj Evropské komise a vyzval státy eurozóny, aby se přes slabý hospodářský růst držely přísných rozpočtových pravidel daných Paktem stability a růstu.

Adam Jasser, přeložila pražská redakce