Co nebylo, nemůže se vrátit – dodatečné poznámky a konkrétní odhady

Po roce 2008 sice růst ekonomiky nedosahoval žádné mimořádné síly, ale zisky obchodovaných firem si vedly dobře. A poměr jejich růstu k výnosům dlouhodobých vládních obligací byl dost vysoko. Takže pro akcie šlo celkově o dost přívětivé prostředí. jeho středobodem byla nízká inflace. A nyní se diskutuje o tom, zda by se ekonomika nemohla po pár letech inflace vysoké opět přesouvat k tomuto předchozímu nastavení. Někdy to bývá ve zkratce nazýváno návratem k tzv. dlouhodobé stagnaci, ale jak jsem tu včera poukazoval, „co nebylo, nemůže se vrátit“. Příběh a teorie dlouhodobé stagnace poukazovaly na trendově klesající výnosy dluhopisů. Pracovaly s předpokladem, že příčinou je rostoucí převis nabídky (zamýšlených) úspor nad poptávkou po nich. Tedy chronicky slabá agregátní poptávka kombinovaná se sílou nabídky a generující tlak na pokles sazeb.