Historie opcí

Opční obchodování je světu známé již několik tisíc let a svůj původ má již ve starověku. Je prokázáno, že již staří Babyloňané v období cca 1800 př.n.l. používali opce, o čemž svědčí i údaje nalezené v Chammurabiho Kodexu. Za autora opcí je ale považován spíše řecký filosof Thales, který kupoval opce na olivy. Také Holanďané v éře tzv. tulipománie využívaly opce k zajištění zisků z tulipánových cibulí.

První standardizované opční kontrakty nicméně vznikly až v roce 1973, kdy došlo ke vzniku Chicagské opční burzy (Chicago Board of Options Exchange – CBOE), která umožnila obchodování s opcemi na šestnáct akciových titulů. Obrovský úspěch první opční burzy se následně projevil ve vzniku celé řady opčních burz po celém světě, takže dnes existují prakticky ve všech významnějších finančních metropolích.

Existuje celá řada podkladových aktiv (PA), na která jsou opce vázána. Jedná se například o:

• Akciové indexy
• Měnové páry
• Komodity
• ETF (Exchange traded funds)
• Akcie

Definice opcí

Klasická definice opcí mluví o právu koupit nebo prodat předem dané podkladové aktivum za předem danou cenu a k předem určenému datu. V podstatě si tedy dnes určíte cenu, za kterou chcete v budoucnu koupit například akcii, komoditu nebo měnu. Zásadní rozdíl oproti CFD nebo jiným finančním derivátům však spočívá v tom, že opce dává jen právo, které můžete nebo nemusíte uplatnit, zatímco CFD, futures či forvardy ukládají povinnost splnit podmínky kontraktu.

Opce lze rozdělit na tzv. americké a evropské

Zatímco u opcí amerických může kupující uplatnit své právo nakoupit, resp. prodat podkladové aktivum v průběhu života opce, u opcí evropských lze toto právo uplatnit pouze v den splatnosti opce.