Je možné rozdělení eurozóny?

Poslední dobou se hodně mluví o eurozóně a jeho budoucnosti a tím jsme obdrželi na naše emaily spousty dotazů. Níže přikládám otázky a mé odpovědi k tomuto tématu.

Sbližuje euro eurozónu nebo prohlubuje rozdíly u periferních zemí?

Mnohokrát zmiňovaný základní problém eurozóny - tedy společná monetární politika, ale fiskální politika řízená jednotlivými státy - zapříčinil mnoho současných problémů. Za “normálních” okolností by Řecko nebo Španělsko nikdy nebyly schopné dosáhnout na tak nízké úrokové sazby na jaké za poslední dekádu dosáhly. Otázka tedy není zda euro prohlubuje rozdíly mezi zeměmi eurozóny, ale k jakým strukturálním problémům existence společné měny přispívá a zda-li jsou tyto problémy řešitelné nebo alespoň dlouhodobě udržitelné.

O některých existujících, pozitivních aspektech eura a o sblížení zemí eurozóny v důsledku snadnějšího pohybu kapitálu a pracovních sil však není možné diskutovat. Z tohoto pohledu bylo přijetí eura jednoznačně kladným krokem.

Pomohlo by rozdělení eurozóny euru?

Je možné, že by se eurozóna rozdělila na bohatší a chudší část?

Hrozí vznik eura2 pro některé “chudší” státy?

Rozdělení eurozóny na dvě části – jednu s ekonomicky silnějšími státy a druhou se státy slabšími - se v současnosti nejeví jako pravděpodobné a to ani ve střednědobém horizontu, protože takové rozdělení by de facto znamenalo rozpad projektu eura. Politická vůle udržet tento projekt naživu je stále velmi silná a to i přes obrovskou finanční náročnost, která se bude v následujících letech ještě dále navyšovat. Z dlouhodobého hlediska však existence eurozóny není jistá. Bud´ vznikne jakási “federace evropských států”, která bude řídit jak monetární, tak fiskální politiku anebo z důvodu neřešených, rostoucích problémů zmizí vůle udržet eurozónu pohromadě a ta později zanikne. Dlouhodobá existence eurozóny v současné podobě bez restrukturalizace nebo další centralizace však není dlouhodobě představitelná.

Vznik eura2 pro slabší členy eurozóny by znamenalo okamžitý a obrovský propad hodnoty této nově vytvořené měny. Ještě důležitější by však bylo výrazné navýšení úrokových sazeb, které by zdražilo financování dluhu a dále zhoršilo stav veřejných financí. Za takové situace by státní bankrot byl velmi reálným nebezpečím a návrat k původním měnám postižených zemí by dával větší smysl než držení uměle vytvořeného slabého eura2. Motivace pro držení společné měny v podobě nižších nákladů pro financování rozpočtu a existujícího dluhu by totiž zmizela.

Minimální šance na vytvoření "slabého" eura2 je daná i politickým podtextem. Zavedení slabého eura2 by bylo "ozdravením" pro existující euro silnějších členů, které by následně významně posílilo. To by se však nelíbilo zůčastněným zemím a zvláště pak Německu, které je na exportu a relativně slabé měně závislé. Kdyby nebylo obrovského pádu eura proti většině měn na začátku a konci roku 2010, je pravděpodobné, že oživení ekonomické aktivity by v Německu bylo výrazně menší.

Patrik Urban
Team www.fxstreet.cz