Na úvod trochu teorie: podle občanského zákoníku tvoří společné jmění manželů „závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství“. Z předmětu společného jmění jsou naopak vyloučeny závazky, které se týkají majetku, jenž náleží výhradně jednomu z manželů, (například u manžela, který uzavřel nájemní smlouvu ohledně nemovitosti, kterou má ve svém výlučném vlastnictví) a závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Do společného jmění tedy spadají závazky, které převzali oba manželé společně nebo jeden se souhlasem druhého a dále závazky přiměřené majetkovým poměrů manželů, které byly převzaty i jen jedním z manželů.
Za splnění závazků, které patří do společného jmění, odpovídají ze zákona oba manželé. Jde o takzvanou solidární odpovědnost. Znamená to, že věřitel má právo požadovat plnění na kterémkoliv z manželů.
Na úvod trochu teorie: podle občanského zákoníku tvoří společné jmění manželů „závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství“. Z předmětu společného jmění jsou naopak vyloučeny závazky, které se týkají majetku, jenž náleží výhradně jednomu z manželů, (například u manžela, který uzavřel nájemní smlouvu ohledně nemovitosti, kterou má ve svém výlučném vlastnictví) a závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Do společného jmění tedy spadají závazky, které převzali oba manželé společně nebo jeden se souhlasem druhého a dále závazky přiměřené majetkovým poměrů manželů, které byly převzaty i jen jedním z manželů.
Za splnění závazků, které patří do společného jmění, odpovídají ze zákona oba manželé. Jde o takzvanou solidární odpovědnost. Znamená to, že věřitel má právo požadovat plnění na kterémkoliv z manželů.