Dědické právo od roku 2014: Díl pátý. Dědic, nebo snad odkazovník?

...takzvaného odkazu. Nejde v podstatě o nic jiného než o odkázání určité věci z  pozůstalosti třetí osobě - odkazovníku. Předmětem odkazu tak může být osobní automobil, vzácný obraz, podepsaná kniha, ale třeba i rodinná vila.   NOZ výslovně uvádí, že odkazovník není dědicem, ale vzniká mu pouze pohledávka vůči dědici na vydání zůstavitelem označené věci. Vyjádřeno na příkladu bude odkaz fungovat tak, že zůstavitel v závěti dědici přikáže, aby z pozůstalosti vydal odkazovníku rodinnou vilu, sbírku známek či prostě něco jiného. Pokud o odkazu odkazovník neví, musí jej dědic o odkazu informovat. Teprve poté bude moci dědic nabýt majetek označený v závěti. Mezi dědicem a odkazovníkem vznikne stejný právní vztah jako mezi věřitelem a dlužníkem.