...pouze v písemné formě. Shodně toto pravidlo aplikoval i Nejvyšší soud, který opakovaně vyložil, že v občanskoprávních vztazích nelze písemně uzavřenou smlouvu měnit jinou formou. Pokud se tak bývalo stalo, jednalo se o neplatnou smlouvu pro nedostatek formy. To však neplatilo o smlouvách podřízených zákoníku obchodnímu. Ty smlouvy, které byly uzavřeny v písemné formě (a to dobrovolně, bez výslovného zákonného příkazu písemné formy), bylo možné měnit jakýmkoliv způsobem, tedy i ústně. Taková změna byla považována za platnou. Strany si proto často ve smlouvách sjednávaly ustanovení, podle nichž šlo smlouvu měnit pouze a opět jen v písemné formě. Jak však dovodil i Ústavní soud, nedodržení této klauzule nemělo za následek absolutní neplatnost takové změny. Význam takové klauzule spočíval pouze v založení neplatnosti relativní.