Europremianti a ostrov stability uprostřed globálních turbulencí

Mým tipem na „data týdne“ je na pátek naplánovaný růst HDP eurozóny za Q4 minulého roku a na ten samý den naplánované zveřejnění růstu maloobchodních tržeb v USA v lednu. Při pohledu na očekávaný vývoj v eurozóně mě napadá otázka: Kdo by ještě nedávno čekal, že její růst bude vyšší než růst americké ekonomiky a navíc mu nebudou dominovat tradiční tahouni, ale periferní premiant, na kterého můžeme pasovat Španěly? V prvním z následujících grafů je čtvrtletní změna HDP eurozóny včetně Commerzbankou očekávané hodnoty pro Q4. Nejde o žádný zářný výsledek (meziročně 1,5 %), ale na standardy nastavené v pokrizovém období také o žádný propadák. Druhý graf pak porovnává, jak se snaží jednotlivé země (šedě vyznačené ekonomiky už svá čísla zveřejnily, žlutě vyznačené tak učiní v pátek). Tempo, kterým nyní uhání španělská ekonomika, je v kontextu celé eurozóny naprosto výjimečné. A přispívá k tomu jak síla Španělů, tak relativní slabost ostatních.