Jeden smutný a jeden radostný odchod guvernéra centrální banky

Právě probíhající změna na postu guvernéra ČNB v podstatě nikoho nezajímá. Trhy jsou klidné, natož aby někdo spekulovat o tom, že přijdou nějaké otřesy, či šoky. Tedy ideální stav, který bereme jako samozřejmost, ale který touto samozřejmostí z globálního hlediska není ani náhodou. U významných centrálních bank dochází v podobném případě minimálně k tomu, že různí „watchers“ dlouze diskutují o tom, jak moc je který kandidát na nového šéfa banky hordličkou, či jestřábem. Tedy zda má spíše tendenci k uvolněnější monetární politice, či naopak k jejímu utažení. Pokud bychom měli dojem, že monetární politika musí být nastavena „objektivně“ podle daného vývoje v ekonomice, je to dojem mylný. V daný okamžik si totiž nikdy nejsme úplně jisti tím, jak na tom ekonomika je, o jejím dalším vývoji nemluvě a o různém dopadu různých monetárních kroků na další vývoj nemluvě dvakrát. A to je základem samotné existence oněch bankovních opeřenců.