Obchodování se CFDs

CFDs jsou mimoburzovně obchodovaný instrument a všechno tak je záležitost vztahu investora (klienta) a poskytovatele CFDs (brokera, obchodníka s cennými papíry). CFDs nejsou standardizovány a neexistuje místo, kde by se shromažďovala nabídka a poptávka a utvářel kurz (jako u akcií, komodit/futures a jiných burzovních trhů). Investor nakupuje a prodává CFDs za podmínek a za kurzy, které mu nabízí jeho broker, u kterého má otevřen svůj obchodní účet.

Finanční páka


Představme si situaci, že investor chce využít CFDs pro investici na vzestup kurzu akcie. Pokud by chtěl přímo nakoupit 1000 akcií po 20 USD, musel by investovat 20 tisíc USD. U CFDs ale není nutné skládat celou hodnotu investice. Místo toho stačí záloha (tzv. margin) ve výši od 1 % do 30 % hodnoty obchodovaných akcií (záleží na instrumentu a brokerovi). Ačkoliv je použitý kapitál u CFDs menší než v případě přímé investice, je investor vystaven potenciálním ziskům (ale i ztrátám) plynoucím z celého objemu obchodovaných akcií. Páka pak vede k tomu, že každá změna kurzu vede k většímu procentnímu zhodnocení (ale i znehodnocení) investovaných prostředků - marginu.

U CFDs bude investor potřebovat na margin pouhých 2000 USD (margin 10%):

Margin = 20 USD/ks * 1000 ks * 10% = 2000 USD

Pokud kurz akcie (CFD) skutečně vzrostl a investor uzavřel pozici prodejem např. za 23 USD, bude realizovat zisk 3000 USD:

Zisk = (23 USD – 20 USD) * 1000 ks = 3000 USD

Při vzestupu kurzu akcie o 15% (3 USD/20 USD = 15%) tak investor dosáhl zhodnocení vloženého kapitálu (marginu) o 150%:

Zisk% = 3000 USD / 2000 USD = 150%

Každý pohyb kurzu o 1% při marginu 10% tak znamená zhodnocení vložených finančních prostředků o 10% (páka 10:1). Finanční páka je ale „dvousečná zbraň“. Pokud by se kurz vyvíjel nepříznivě (v tomto případě klesal), znamenal by pokles kurzu o 3 USD (15%) ztrátu ve výši 3000 USD neboli 150% z marginu.

Úroky a poplatky


To, že investor nepotřebuje celou hodnotu obchodu je umožněno tím, že je při otevření obchodu automaticky „úvěrován“ brokerem. Ten si z účtu klienta strhává náklady a připisuje mu výnosy související s financováním pozice. V případě nakoupených CFDs (spekulace na vzestup kurzu) investor úrok z hodnoty kontraktu platí a naopak u prodaných CFDs (čekává pokles) úrok dostává.

Tyto úroky se přitom přičítají a odečítají každý den a jejich výše je dána referenční sazbou (např. LIBOR - London Interbank Offered Rate) a příplatkem. Např. u dlouhých pozic platí investor 3měsíční LIBOR+3% a u krátkých pak dostává LIBOR-3%. Rozdíl mezi obdrženým a placeným úrokem (spread) je zisk brokera – podobně jako banka, která vyplácí méně na vkladech a více si účtuje za půjčky. Pokud provede investor intradenní obchod (otevře pozici a ještě ve stejný den ji uzavře), úroky neplatí ani neobdrží.

Další poplatky jsou účtovány za obchod, např. komise jako procento z obchodu. Tento poplatek brokera, ale může být alternativně skryt ve spreadu – rozdílu mezi kurzem, za který investor od brokera nakupuje a za který mu CFDs zpětně prodává. Této možnosti využívají brokeři, kteří fungují jako tzv. market-maker, a prezentují své obchodní podmínky jako „bezplatné“.

 
 
 
reklama