Venezuela zestátní ropné projekty

I přes to, že se Venezuela přiklání podle vlastních slov k demokratickému státu, její poslední činy tomu rozhodně nenasvědčují. Asi nikdo si pod prezidentem Hugem Chavezem nepředstaví demokratického politika. Ani novinky přicházející z jihoamerické země nehýří přílišnými známkami demokratického tržního prostředí. Na mysli mám nyní především záměry prezidenta vedoucí k zestátnění ropných projektů zahraničních společností v povodí řeky Orinoco. Po roce 1990 vyhlásila největší státní ropná společnost (PDVSA) v zemi tzv. „oil opening“ a od té doby mohou mezinárodní ropné společnosti ve Venezuele zakládat své ropné projekty. Nyní se však opět otevírání ropného trhu zastavuje. Prezident totiž po vyjádření o národním zájmu v těžbě ropy (naleziště v zemi by měli patřit občanům) rozhodl uchopit moc ve všech zahraničních ropných nalezištích. Samotný proces zestátnění bude znamenat získání majorit v jednotlivých projektech. Vláda podle svého prohlášení nechce vyštvat zahraniční investory ze země, chce „pouze“ získat minimální podíl 60% s tím, že si zbývající minority mohou mezinárodní společnosti ponechat. Podíly společnostem nebudou „sebrány“ bez náhrady. Původně Venezuela chtěla podíly odkoupit v hotovosti, později si uvědomila, že na takové výdaje nemá ve státním rozpočtu finance a raději nabídla společnostem vyrovnání formou dodávek ropy z budoucí produkce. Samotné společnosti mezi kterými jsou jména jako Chevron, ConocoPhillips, Statoil a BP v podstatě neměly jinou možnost, než na venezuelskou nabídku přistoupit. V případě zamítnutí přenechání majoritních podílů jim venezuelská vláda vyhrožovala uvalením vysokých vývozních cel, které by znemožnily jakoukoliv konkurenceschopnost vytěžené ropy. Nejvíce znárodnění zasáhne společnosti Total a BP, které v současnosti provozují čtyři velké těžební věže, ale na druhou stranu o záměru zestátnění věděli již od loňského roku a proto se více zaměřovaly na své projekty v jiných zemích a také mohou počítat s již zmíněnými dodávkami, které představují „odstupné“.

V pozadí celého zestátnění lze vidět pouze snaha venezuelského prezidenta o rozšíření příjmů do státní pokladny a tím zvýšení zdrojů k financování deficitního stavu. V žádném případě se nemusíme kvůli tomuto kroku obávat nepříznivých dopadů na cenu ropy na světových trzích. Ve Venezuele se vytěží denně zhruba 2,5 mil. barelů denně, což představuje podíl 8,3% v OPECu (cca. 30 mil. barelů) a podíl 3% na světové produkci (cca. 80 mil. barelů). Z tohoto pohledu by se sice mohlo zdát, že by Venezuela mohla ovlivnit postoje OPECu, když ale přihlédneme k pomalým a někdy i žádným reakcím jednotlivých členů na rozhodnutí organizace, nedomnívám se, že by případné ovlivňování OPECu mohlo vést až k ovlivnění cen ropy na světových burzách.