Řetězce ordinací, řešení zdola?

Na Moravě by mohl vzniknout první český řetězec ordinací praktických lékařů. Jako každá novinka v českém zdravotnictví i tento plán budí rozporuplné reakce z různých stran. Zakladatel nového řetězce považuje tento způsob poskytování lékařské péče, tedy sdružené praxe, za ve světě běžný a všem zúčastněným stranám prospěšný. Lékaři v něm sdílejí společné zázemí a mohou tak nabídnout lepší služby pacientům. Kritici si myslí pochopitelně něco jiného. Domníváme se, že jak pro lékaře, tak i pro pacienty lze na podobném způsobu fungování ordinací najít pozitiva i negativa.

Lékaři v ČR si dlouhodobě stěžují na svou přetíženost, když musí kromě skutečné péče o pacienty vykonávat řadu dalších činností, administrativy apod. Neproduktivně tak ztrácí čas, který by měli využít pro vykonávání své profese a využití svého odborného potenciálu. Zde by mohly sdružené praxe napomoci, když by se lékaři skutečně věnovali tomu, co od nich pacienti vyžadují, tedy péči o ně. Další výhodou pro lékaře je sdílení často velmi drahého vybavení ordinací, tedy úspory z rozsahu. Ostatně úspory jsou v poslední době kouzelným slovem, jímž se ohánějí všichni reformátoři českého zdravotnictví. Pro některé starší lékaře je také problémem prodat svou praxi při odchodu do důchodu, pro ně je tak možnost získat za ni v tomto případě částku mezi třemi a sedmi sty tisíci korunami zajímavým finančním motivem. Nevýhodnou je kritizovaná ztráta nezávislosti lékaře. Otázkou zůstává, zda je nutné, aby byl každý lékař nezávislým ve smyslu jednání s pojišťovnami, vedení administrativy apod., když jeho pozice jako jednotlivce je slabší než pozice sdružení.

Pro pacienty se jako pozitivní změna nabízí zmiňovaný čas, který jim může lékař v tomto systému věnovat. Střídaní jednotlivých lékařů v rámci sdružené praxi také umožní prodloužit dobu, po kterou je ordinace pro pacienty otevřena. Zmíněné úspory, které plynou ze společného využívání zařízení (a tedy lepšího využití kapacit), se mohou postupně projevit ve zlepšení doplňkových služeb a vztah lékař – pacient má větší šanci posunout se blíže ke vztahu poskytovatel služby – zákazník. Na druhou stranu sloučení několika praxí na jedno místo některým pacientům jejich ordinaci vzdálí, nebudou mít také jistotu, že při návštěvě ordinace narazí na „svého doktora“ a druhý lékař tak bude ordinovat spíše podle dokumentace než podle znalosti předchozích problémů pacienta a dalších souvislostí.

České zdravotnictví má značné a chronické problémy, které se jednotlivé zainteresované strany snaží řešit svými často výrazně odlišnými způsoby, jež se promítají do reformních snah té či oné vlády, podle toho, ke které politické straně mají profesní komory, pojišťovny, provozovatelé nemocnic či farmaceutické firmy blíže. Na popsaném návrhu sdružování praxí je novým trendem snaha řešit alespoň některé problémy, s nimiž se lékaři potýkají, zespoda, tedy zpočátku na úrovni jednotlivců. Na rozdíl od reforem navrhovaných politiky nejde o výsledek nařízení, příkazů či zákazů, ale o projev svobodné vůle vzdělaných a zpravidla inteligentních lidí, které do sdružování nikdo nenutí a je tedy jen na jejich zralé úvaze, zda chtějí podobným způsobem takto svou praxi vykonávat. Vykonávání lékařské praxe je ekonomická činnost jako kterákoli jiná a stejně jako v jiných oborech bude i v tomto, byť funguje na základě velmi specifických podmínek, docházet ke snahám o konsolidaci a k zlepšení postavení jednotlivých subjektů a pozice na trhu. Nemá tedy smysl podobnou snahu okamžitě zatracovat, i kdyby nebyla natolik funkční, jak si její propagátoři představují. Na rozdíl od plošně prováděných změn vedených shora je případný negativní dopad neúspěchu minimální. A případný úspěch je přeci v zájmu všech.