Pomůže volební vítězství Sarkozyho francouzských akciím?

Evropská politická scéna se plíživě mění. Ještě docela nedávno byla ovládána socialistickými vládami a bující byrokracií Evropské unie. To dnes již tak úplně neplatí. V Německu zvítězila pravice, i když tak těsně, že se o vládu musí se sociální demokracií dělit prakticky rovným dílem. Po dlouhé době se liberálnější politikové dostali k moci také ve Švédsku, v Británii se zase schyluje k návratu konzervativců ke kormidlu. A naposledy ve francouzských prezidentských volbách zvítězil pravicový kandidát Nicolas Sarkozy. Po jeho triumfu se objevila spousta oslavných komentářů o příznivém vlivu volebního výsledku na francouzskou ekonomiku a potažmo na akciové trhy. Oprávněně?

Odmítnutí Evropské ústavy, dlouhodobé problémy s vysokou mírou nezaměstnanosti a zaostávání za Spojenými státy, to Evropu muselo přimět ke změnám. Největší brzdou ekonomického rozvoje EU přitom byly dvě velmoci – Německo a Francie. U našich západních sousedů již započaly reformy, v zemi galského kohouta je nejvyšší čas k jejich nastartování. Koneckonců, obě země mají velmi podobné problémy jako Česká republika. Otázkou samozřejmě zůstává, zda bude mít Sarkozy sílu a ochotu změnit některé, ve francouzském ekonomickém systému hluboce zakořeněné, zvyklosti. Jeho pozice totiž zřejmě nebude skálopevná a nový prezident dobře ví, že Francouzi jsou ještě méně nakloněni reformám než Němci. Sarkozy v předvolební kampani několikrát deklaroval, že se v ekonomické oblasti hodlá v mnoha ohledech inspirovat na druhé straně Atlantiku. Asi nejlépe mohou Spojené státy posloužit jako příklad v otázkách trhu práce. Právě vysoká nezaměstnanost trápí Francouze asi nejvíce. Bohužel však nechtějí přiznat, že jedním z hlavních viníků je současná legislativa, především uzákonění 35-hodinového pracovního týdne. Zde pravděpodobně může mít Sarkozy úspěch, i když lze očekávat mohutnou vlnu stávek v zemi, která je právě touto formou protestů proslulá. V jiných otázkách je úspěch mnohem vzdálenější. Jedná se především o francouzské zemědělství, které je nejen brzdou francouzské ekonomiky, ale také celé EU. A zde Sarkozy moc dobře ví, že zásah do tohoto „vosího hnízda“ by byl politickou sebevraždou.

Co se týká francouzských akcií, nelze očekávat výraznější reakce na volební výsledky. V hlavním francouzském indexu CAC-40 hrají prim sektory, které jsou do značné míry závislé na zahraničních tržbách. Mezi prvními šesti společnosti podle váhy v indexu jsou tři finanční instituce (BNP Paribas, Societe Generale a Axa), farmaceutická společnost Sanofi-Aventis (podílník v české Zentivě) a ropná společnost Total, která má v indexu vůbec největší váhu. Právě Total například ve Francii generuje jen čtvrtinu svých tržeb a ještě méně je na domácím byznysu závislá firma Sanofi-Aventis. Relativně nejvíce by na případných reformách mohly vydělat banky, které jsou tradičně úzce spjaty s výkonností celé ekonomiky. Na druhou stranu, zvláště u Societe Generale, hrají nyní největší roli zcela jiné zprávy – konkrétně neutuchající spekulace o případné nabídce na převzetí. Asi nejzajímavější může být vývoj u EADS, vlastníka výrobce letadel Airbus. Tento politický projekt, na kterém se nyní účastní především Francie spolu s Německem, je ve velkých problémech a Sarkozy to hodlá změnit. Je zřejmé, že chce do společnosti přivést atraktivního investora, ať už z oblasti finanční nebo průmyslové, předtím však musí dosáhnout změn v současné struktuře akcionářů a hlasovacích práv, která potenciální zájemce o vstup do EADS (nejvíce se hovoří o private-equity Dubai International Capital) odrazuje. Otázkou samozřejmě je, zda se mu podaří nadřadit ekonomické zájmy nad politickými. Ať tak či tak, zvolení Sarkozyho je dobrou zprávou pro francouzskou ekonomiku, akciovým trhům je však Sarkozy víceméně „ukradený“.

Marek Hatlapatka