UniCredit aneb konsolidace bankovního sektoru v praxi

Největší silou, která nyní drží akciové trhy ve značných výšinách, je obrovské množství peněz na globálních trzích a to nejen mezi individuálními investory, ale také mezi společnostmi. Předpoklady, že letošní rok bude z hlediska objemu fúzí a akvizicí rekordním, se zatím jednoznačně naplňují a přední příčky v tomto smyslu okupuje bankovní sektor. Nedávno rozvířily klidné bankovní vody zprávy o prodeji nizozemské banky ABN Amro, nyní na sebe strhl pozornost Apeninský poloostrov. Jedna z nejaktivnějších evropských bank v akviziční oblasti – italské UniCredito – si totiž připsalo další zářez na pažbě, když koupilo třetí největší italskou banku Capitalia SpA. Pojďme se nyní podívat na pozadí a význam celé transakce:

Proč klade UniCredito takový důraz na akvizice? Odpověď je prostá. Management firmy má obavy, že by samotnou největší italskou banku mohl v rámci probíhající vlny konsolidace koupit zahraniční konkurent. Italský trh je totiž pro velké světové banky velmi přitažlivý. Jednak patří k doposud nejroztříštěnějším bankovním trhům v eurozóně (působí zde cca 12 relativně velkých bank), jednak je přitažlivý ve srovnání s ostatními „starými“ státy EU poměrně silným růstem sektoru a „last but not least“ – italské banky jsou známé svými vysokými poplatky. Například za vedení účtu zaplatí v průměru Ital v přepočtu 430 Kč měsíčně, zatímco třeba Holanďan jen 82 Kč. Není tedy divu, že se UniCredito obává, že se může stát terčem převzetí. Jeho strategie je takový růst, až bude příliš velkým soustem pro potenciální zájemce.

Proč si vybrala zrovna Capitalii a ne třeba Societe Generale, o níž se také spekulovalo? Důvodů je několik. Zaprvé byla vyjednávání mnohem jednodušší než s francouzskou bankou. Zadruhé tato fúze má zřejmě větší potenciál z hlediska synergických efektů. UniCredito je velmi silnou bankou ve středoevropském regionu. Na domácí půdě však situace ani zdaleka není ideální. Capitalia svými parametry přitom velmi dobře zapadá do nové skupiny. Na rozdíl od UniCredita je velmi silná ve střední a jižní Itálii a především v retailovém segmentu. Nová  skupina se tak velmi přiblíží v retailu doposud vedoucí bance (jinak dvojce na italském trhu) Intesa Sanpaolo SpA. Zároveň je však třeba zdůraznit, že UniCredito se v žádném případě nevzdává dalších akvizicí. Jednání se Societe Generale sice byla (alespoň oficiálně) přerušena, nicméně ne definitivně ukončena. Je docela možné, že Capitalia je jen prostředkem, jak získat francouzskou banku, která je přibližně stejně velká jako italský gigant (před akvizicí s Capitalií).

Kdo na transakci vydělá a kdo naopak? U akvizice je vždy poměrně obtížné určit vítěze a poraženého. Bude-li nám vodítkem cena, poté můžeme konstatovat, že UniCredito rozhodně poraženým není. Za Capitalii zaplatí 21,8 mld. EUR, což znamená poměr P/BV 2,3, zatímco například ABN Amro (které mimochodem vlastní v Capitalii 9% podíl) za podíl v bance Antonveneta SpA zaplatila v roce 2005 P/BV 2,8. Není bez zajímavosti, že akvizice potěšila italské politické špičky v čele s ministrem financí. Vznik národního gigantu je snem nejen vlád ve Španělsku (viz Endesa), ale i v Itálii. Jeden poražený je nicméně jistý. Je jím dosavadní CEO Capitalie Matteo Arpe. Ten usedl do křesla šéfa banky v roce 2003 a během tří let ji přivedl ze ztráty k rekordním ziskům. Jednou z podmínek transakce je však jeho odchod z banky.

Marek Hatlapatka

Analytik CYRRUS, a. s.