OPEC na rozcestí

Šest let po teroristických útocích v USA jsou dnes, 11. září, opět středem pozornosti finančního světa představitelé arabského světa. Tentokrát se jedná o ropné ministry zemí sdružených v kartelu OPEC, kteří se dnes sešli ve Vídni, aby se dohodli na kvótách těžby „černého zlata“ pro nadcházející tři měsíce. Přitom by se členové sdružení určitě rádi vyhnuli takovému vývoji cen ropy, který následoval útoky z 11. září 2001. Tehdy sice ceny ropy bezprostředně po útocích vzrostly, vzápětí se však dostavil prudký pokles cen, které se z téměř 30 dolarů dostaly  během několika dní až ke 20 dolarům za barel. Důvodem byly obavy z toho, že se americká a vůbec globální ekonomika dostanou kvůli útokům do recese a poptávka po ropě prudce poklesne. OPEC měl tehdy krátce před zasedáním, předtím již třikrát po sobě snížil produkci, aby zpomalil pokles cen ropy, který následoval splasknutí internetové bubliny na finančních trzích. 26. září se rozhodl těžbu dále nesnižovat s oficiálním zdůvodněním, že nechce uvrhnout svět do globální recese.

Dnes je situace v mnoha směrech podobná, pouze ceny ropy se výrazně liší. Zatímco v roce 2001 členy OPEC znervózňovaly nízké ceny ropy na světových trzích, nyní mnohé z nich vyvádí z klidu jejich ceny v těsné blízkosti historických maxim. OPEC v současné době evidentně neví, kterou cestou se vydat. Udržet současné relativně nízké kvóty i pro další čtvrtletí a spoléhat se na to, že útlum americké ekonomiky povede k poklesu cenových tlaků a ropa se tak nevyšplhá na rekordní úrovně, které by mohly rozzlobit průmyslový svět v čele s USA? Nebo se dohodnout na zvýšení těžby, resp. zásobování trhu ropou, umlčet tak své kritiky a zároveň se modlit, aby se z obav z příchodu recese do americké ekonomiky nestala skutečnost, protože pak bychom mohli vidět ceny ropy výrazně níže než jsou nyní? A otázek, na které si musí členové OPEC odpovědět, je více. Především je třeba posoudit, zda se v současné době vyplatí OPECu spíše politika vyšších cen a potenciálně nižší poptávky, nebo naopak? O tom, že odpovědi tentokrát nejsou snadné, svědčí komentáře jednotlivých ropných ministrů publikované ještě před dnešním zasedáním. Zatímco některé země jsou striktně proti zvyšování kvót (například Venezuela, Libye nebo Írán), jiní členové (převážně ti, kteří mají lepší vztahy se „západní civilizací“) naopak volají po jejich zvýšení.

A tak není vyloučeno, že dnes OPEC přijme řešení ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Největší člen OPEC, Saudská Arábie, totiž navrhuje, aby se kvóty zvýšily, nicméně o pouhých 500 tis. barelů denně. Toto kosmetické zvýšení těžby by mohlo být vnímáno jako vstřícné gesto, zároveň by však pravděpodobně nemělo sílu výrazněji ovlivnit ceny ropy na trzích. Někteří členové OPEC ze současných vysokých cen ropy obviňují nedostatečné investice do rafinérských zařízení v USA a Evropě, což má za následek hromadění ropy ve skladech a neschopnost ji v dostatečné míře zpracovávat na benzín, topné oleje a další deriváty. Není pochyb o tom, že na to je kus pravdy. Také ve vlastních řadách by si však měl OPEC udělat pořádek. Stanovování kvót pro jednotlivé členské země je sice pěkné, jejich dodržování však stále více vázne. Oficiální limit denní těžby 25,8 mil. barelů je totiž v praxi výrazně překonáván. To samozřejmě znamená nižší důvěryhodnost opatření OPECu a tedy i jeho nižší vliv na vývoj cen ropy. Ropní šejkové by tedy měli dnešního zasedání využít i k obnovení disciplíny ve vlastních řadách. To by bylo pro celý finanční svět mnohem důležitější než změny oficiálních kvót v řádech stovek tisíců barelů denně.