Vlna kritiky pokračuje - Al Gore, Agrární komora a ČEZ

Ve včerejším komentáři si můj kolega Marek Hatlapatka vzal na mušku kritiku Nobelových cen za ekonomii, jednoznačně není jediný. A i když v poslední době v našich komentářích spíše jedince a instituce chválíme, já si neodpustím pokračovat v kritickém duchu.

Prvním bodem byl již včera zmíněný Al Gore. Opravdu velice složitě se mi v prvních minutách srovnávalo s faktem, že právě tento politik získá Nobelovu cenu za mír. Dal jsem si tu práci a snažil jsem se o tomto „ztělesnění“ globálního oteplování vyhledal potřebné informace, které mně sice mírně překvapily, ale nepřesvědčily. Al Gore se sice již v 80.-tých letech jako politickým tématem oháněl problémy planety jako celku, ovšem souhlasím s komentátory HN, kteří uvedli, že Nobelovu cenu za mír by měl dostat jen někdo, jehož přínos pro svět se prokládá celým jeho životem a to i při vší vůli politikou pošpiněný Gore není. Navíc americké přibarvování skutečnosti a jeho tragikomické vize o zatopení vybraných světových měst můžou brát v potaz snad jeho děti na školách, kterým je to promítáno povinně.  Faktem je, že každý rozumně uvažující (a matematikou alespoň částečně zasažený) člověk si umí budoucí možný vývoj a jeho dopady na současnost  správně diskontovat a dojde tak k obdobným závěrům jako Václav Klaus.

Druhým bodem, který mne trápí jsou čeští zemědělci – téměř ztělesnění pány Velebou, Teplým a příležitostně i agrárním analytikem Havlem. Velikou radost mi dělá fakt, že se začíná českým zemědělcům v dílčích oblastech dařit, rozhodně mě nešokuje cena obilí, řepky olejky, másla, mléka resp. přeneseně rohlíků atd. Fungující trh je přeci základem ekonomiky a tak mám opravdovou radost, že to nyní pochopil i pan předseda Agrární komory Veleba.  Kdo by dnes poznal toho usměvavého muže, který ještě před půlrokem s žílami na čele a boucháním do stolu varoval, že tržní mechanismy jej nezajímají a že bude bojkotovat vlastním tělem všechny prodejny Interspar, které si dovolili českému spotřebiteli nabízet rakouské maso. Koho to dneska zajímá,  když Madeta vyváží sušené mléko do Číny a ví, že na tom vydělá nejvíce. Mléko prodáváme našim německým a rakouským sousedům, protože za něj dostaneme i 11Kč za litr a české sušené rohlíky ve formě strouhanky zatím asijský trh nejspíše neobjevil. Spotřebitel sice trpí, ale trh zvítězil. Ovšem  dá se vlastně ještě mluvit o trhu nebo se zemědělství spíše pohybuje před permanentní evropskou dotační komisí. Dle mého názoru by i toto téma agrárních dotací měla otevřít české reprezentace v již velice se blížícím vedení celé EU. Francouze si tím jistě nezískáme, ale zbytek Evropy (zejména Angličany) by jistě potěšilo, kdyby se s tímto dlouholetým problémem vytáhl někdo jiný.

Poslední připomínka se týká cen elektřiny. Ještě stále mi zůstává úsměv na tváři, když ČEZ oznamoval nové ceny pro své zákazníky na příští rok. Ve zjevně schválně nepřehledné prezentaci se dostali představitelé ČEZu ke zdražení silové elektřiny o 14,4%. Ovšem tento výpočet se týká jen domácností a podnikatelů, domácnostem se elektřina zvýší o cca. 9,8% (odhad Cyrrus a.s.), ale velké podniky zapláčí více než původně očekávali. Na pražské burze se totiž kontrakt pro rok 2008 nyní obchoduje za rekordních 57,10 euro za MW.  V Německu na EEX je ještě o 1,5EUR za MW dražší. Hlavními důvody aktuálních růstů jsou vyšší náklady na paliva pro výrobce (zejména uhlí, které je na rekordních úrovních a cca. 60% německé produkce je z uhelných elektráren) a rostoucí cena emisních povolenek. Tedy pokud si nějaký podnik v ČR koupí elektřinu pro celý rok 2008 dočká se meziročního zdražení více než 26%.  Když  to sečteme s vlivem reformního balíku české vlády, tak se můžeme těšit na inflaci, kterou dlouho nepamatujeme.