Dolar ztrácí půdu pod nohama

Situace je v současnosti taková, že dolaru věří snad již pouze ministr financí Henry Paulson, který vytrvale prosazuje politiku silného dolaru a opakuje, že je v zájmu Spojených států mít pevnou a stabilní měnu. To je samozřejmě v zájmu většiny zemí, ale faktem je, že při hospodaření Spojených států generujících roční deficit obchodní bilance převyšující 800 miliard USD, v kombinaci s nejhorší krizí realitního sektoru za posledních 16 let a snižujícími se úrokovými sazbami, je silný dolar pouze zbožným přáním americké vlády.

Od doby kdy navíc začínalo vyplouvat na povrch, že krize realitního trhu těžce dolehne také na domácí banky, které masivně investovaly do cenných papírů krytých tzv. rizikovými (subprime) hypotékami, zná hodnota dolaru již pouze jeden směr, a to prudce dolů. Když se pak koncem září začínalo zdát, že dolar již být levnější snad ani nemůže, definitivně jej pohřbila zpráva z Číny, která se chystá diverzifikovat své obrovské devizové rezervy a zaměřit se více na ostatní světové měny, aby tento balík peněz lépe spravovala.

Na dolar se tak valí špatné zprávy ze všech stran a ten si jen těžko hledá důvod k ukončení strmého propadu. Dolar ztratil od začátku roku podle koše měn v indexu váženém zahraničním obchodem USA již 11% a v případě takto prudkého propadu se samozřejmě krátkodobá korekce vyloučit nedá. Problémy USA jsou však daleko hlubšího charakteru a jen stěží se vyřeší během několika týdnů, což nakonec stále opakují i čelní představitelé americké centrální banky. Případné zpevnění americké měny tak mohou rychle střídat její další prodeje a skutečností tak zůstává, že směnný kurz tři dolary za dvě eura (1,50 EUR/USD), který se zdál počátkem roku 2007 ještě jako z jiného světa, je koncem tohoto roku až nebezpečně blízko.