Prodej Alitalie opět zamotán jako vánočka

Co se honí v hlavách italských politiků zatím není nikomu jasné, ale klidně nepochybně nespí nikdo - Alitalia má totiž před sebou maximálně rok samostatného života  a každé malé italské dítě ví, že potřebuje silnou nevěstu, což ve spolupráci se silou místních odborů s téměř permanentní stávkovou pohotovostí vytvoří výsledek, že žádný z aktuálních zájemců nechce nabízet prémii za majoritu, právě naopak. Na druhou stranu včera vydaly obě firmy informace, které jejich nabídky staví do jiného světla – Air France hodlá investovat 750 milionů eur a nepropustí více než 1 500 lidí, zatímco Air One oznámil investice ve výši 1 miliardy eur a budoucí nákup letadel za 4,3 miliardy eur, ale propustí 2 000 lidí. Zdá se Vám to zamotané? Podle mého názoru je ekonomický vítěz jednoznačný – Air France-KLM! Jeho rival mluví o vysokých investicích a otevírání nových linek směrem do Asie. Tohle má vykonat společnost jejíž nejsilnější stránkou je linka z Říma do Milána? Výrazně pochybuji. Stávkující piloti v Pekingu budou navíc mnohem dražší než ti zůstávající na domovských letištích v Itálii. Mimochodem během posledního čtvrtletí stály firmu stávky 32 milionů eur jen na ztracených tržbách ze zrušených letů. Italská finanční krev jen zakryje negativa a pojede ve vyjetých kolejích = směrem ke zkáze. Air France sice nabízí méně, ale její  hlavní přidanou hodnotou je know –how. Není náhodou, že je tato společnost největší na světě dle příjmů, a i když její akcie již přes půl roku výrazně ztrácejí hodnotu, provozní výsledky hospodaření jsou stále dostatečně silné pro akvizice. Ovšem samotné ohodnocení firmy Air France –KLM kapitálovými trhy na úrovni 80% účetní hodnoty také něco znamená. Air France totiž za Alitalii nabízí (po započtení investic) podobnou částku (cca. P/BV 0,84) a ne nynější burzovních P/BV 1,10. Ano, kupují společnost jen za necelou cenu jejího majetku, ale může se někdo opravdu divit v sociálně orientované Itálii, nepříliš tvrdě bojující s přezaměstnaností.

Konsolidace sektoru

Na jaře se chystá pro celé letectví přelom – zákon o otevřeném nebi - ten umožní létat přes Atlantik z kteréhokoliv letiště a jakékoliv certifikované firmě. Sektor se na tuto změnu již nyní snaží připravit. Takže po letech růstu si silnější subjekty dláždí cestu nákupy a to nejen firem v dobré kondici či levných aerolinek, ale zejména leteckých společností, které mají základnu na strategických letištích. U zámořských letů je to vidět např. na akvizici Lufthansy a JetBlue, která sice nemá Němcům moc co nabídnout v letectví, ale má základnu na letišti JFK v New Yorku. Navíc nůžky mezi úspěšnými nízkonákladovými aeroliniemi  a tradičními dopravci jsou také stále užší, takže i zde je prostor pro nákupy.

A  co z toho plyne pro ČSA?

I když management ČSA tvrdí, že je firma již plně stabilizovaná, já tento fakt očekávám až nejdříve v druhé polovině roku 2008. Mezi spekulativními zájemci pro očekávanou privatizaci jsou podle médii všichni členové Sky teamu, což je v celku logické, ale právě díky konsolidaci sektoru, díky faktu, že Sky team létá na jedna letiště, tak ani zde nemůžeme čekat na nějakou výraznou prémii nad oceněním ČSA za majoritní podíl. Právě proto se domnívám,že pokud se společnosti povede i rok 2008, měla by s 20-30% vstoupit na pražskou burzu ve formě IPO a podle zájmů investorů zvolit další strategii. Pokud nedostane letectví další tvrdý direkt jako tomu bylo v roce 2001, tak hodnota firmy rozhodně nebude klesat. Bohužel prodejům přes kapitálové trhy v České republice již opět zvoní hrana (dle publikovaných informací z MF v otázce prodeje Letiště Praha), a děsí mě i fakt, že to nejspíše vzdal i šéf pražské burzy Petr Koblic (v rozhovoru pro ekonomický deník E15).