Proces otevírání kupónových fondů, který byl zahájen na jaře roku 1998, dosud není zcela ukončen. I když značná část fondů již byla transformována, i nadále existují na trhu některé zajímavé investiční příležitosti. Jako každý obchod s cennými papíry je ale i spekulace na realizaci diskontu spojena s určitými riziky.
V čem vlastně spočívají výhody této transformace fondů pro investory? Jaké šance nabízí tento, podle Radka Létala z firmy D.S. Finance, nestandardní prvek vložený do jinak poměrně efektivního investičního procesu?
Zatímco podílové listy OPF (otevřených podílových listů) musí jejich správcovská investiční společnost vykoupit od podílníka na požádání za aktuální hodnotu majetku připadajícího na daný podílový list, u investičních fondů (IF) a uzavřených podílových fondů (UPF) tato povinnost neexistuje. V jejich případě se s podílovými listy (v případě UPF), respektive akciemi (u IF) obchoduje na veřejných trzích. Zde je kurs těchto investičních instrumentů určován na základě nabídky a poptávky, nikoliv podle hodnoty majetku v portfoliu fondu (i když kurs na trhu samozřejmě kvalitu portfolia fondu odráží).
Většinou přitom nastává situace, že investiční a uzavřené podílové fondy jsou nakupovány a prodávány s tzv. diskontem, kdy kurs podílových listů (resp. akcií) leží pod hodnotou, která by odpovídala hodnotě čistého obchodního jmění připadajícího na příslušný cenný papír. Po tzv. otevření fondu má však investor možnost odprodat své podílové listy za cenu obchodnímu jmění adekvátní. Je však potřeba počítat se skutečností, že částka obdržená za prodej bude snížena o odkupní srážku, jejíž výši stanovují investiční společnosti ve snaze zabránit masovému výprodeji fondu po jeho otevření.
Konečný výsledek spekulace na realizaci diskontu je v zásadě ovlivňován třemi základními faktory - výší diskontu (a jeho snižováním), mírou odkupních srážek a výnosností aktiv v portfoliu fondu.
Existence vysokých diskontů přilákala zejména v letech 1998 a 1999 do tohoto investičního sektoru celou řadu spekulantů, kteří ve střednědobém horizontu realizovali zisky v průměru až okolo dvaceti procent ročně. Zvýšený zájem o IF a UPF ze strany investorů se samozřejmě odrazil ve zvyšování jejich kursů a tedy poklesu diskontů. Lze tedy říct, že možnosti nejvyšších zisků již pominuly. Kdo se zatím nestihl do těchto spekulací zapojit nemusí si ale zoufat. I nadále existují na trhu kvalitní fondy před otevřením a se solidním diskontem.
Druhý parametr, který má dopad na efektivnost investice do otevírání fondu, představují odkupní srážky. Pozorný investor by tedy neměl sledovat pouze výši diskontu, ale spíše rozdíl mezi diskontem a odkupní srážkou. Například v případě fondu PPF Český PF činí rozdíl mezi diskontem (19,14 %) a předpokládanou srážkou (8 %) 11,14 %. To je právě zvláštní výnos, který investor získává z procesu transformace fondu. Při rozhodování o konkrétní investici nelze v žádném případě opomenout ani očekávanou dobu otevření.
Podíváme-li se opět na situaci u PPF Českého PF, otevření je plánováno k začátku roku 2002, tedy zhruba za 13 měsíců. Zisk z otevření přepočtený na roční bázi se tak pohybuje okolo desíti procent. V případě 1. IF Živnobanky představuje rozdíl mezi diskontem a srážkou pouze 4,43 %, avšak bude-li fond opravdu otevřen k 1.3. příštího roku, výnosnost převedená na roční bázi by přesáhla patnáctiprocentní hranici.