Intervence není všelék

Nedávné intervence Evropské centrální banky (ECB), které podpořily propadající se euro, byly pro trh stejně nečekané jako obdobný krok realizovaný koncem září. Tentokrát však banka intervenovala sama, což se ostatně dalo, přinejmenším v případě USA (vzhledem k prezidentským volbám), očekávat. Po několikatýdenní pauze tak nicméně ECB znovu dala trhu několikrát jasně najevo, že je ochotna svoji měnu bránit i v budoucnosti.

Podle britského týdeníku The Economist se intervence na rozdíl od zářijové neminuly účinkem. Upozorňuje přitom, že pokles společné evropské měny nesouvisí se spekulacemi vůči euru, ale s rozsáhlým odlivem přímých a portfoliových investic z Evropy do USA. Pro ECB jde zároveň o poslední termín, kdy mohla zasáhnout. The Economist si zároveň klade otázku, zda slabé euro ve skutečnosti není obětí špatné diagnózy trhu.

Podle části odborníků odráží slabost eura rychlejší tempo růstu americké ekonomiky. Přírůstky zóny eura a USA se nyní patrně vyrovnají, což může vysvětlit, že kurz eura nyní roste rychleji než řadu předchozích týdnů. Tato argumentace však zcela nevysvětluje pohyby směnných kurzů. Australský dolar ztrácí kupříkladu vůči zeleným bankovkám takřka stejně jako euro, přestože australská ekonomika dosahuje podobných přírůstků jako americká.

Evropa ztrácí rigiditu

Týdeník odmítá i další populární vysvětlení slabosti eura spočívající v rigiditě evropských trhů práce a výrobků, která odrazuje investice. Vyšší daně i větší míra regulace evropských ekonomik je pochopitelně vůči USA nevýhodou. Ale před dvěma lety bylo euro o více než 30 % výše. Ekonomika eurozóny přitom podle řady pozorovatelů funguje od té doby pružněji, než se očekávalo, což by mělo hrát ve prospěch eura.

Po zavedení eura vznikl jediný, mnohem likvidnější kapitálový trh, který přispívá k restrukturalizaci evropských společností, protože manažeři jsou nuceni věnovat větší pozornost hodnotě vytvořené pro akcionáře.

Také trhy práce jsou pružnější, protože jsou zaváděna pravidla umožňující firmám snáze najímat dělníky na částečný nebo termínovaný pracovní poměr, klesá ochrana pracovních míst, stejně jako výdaje na sociální zabezpečení. V eurozóně klesly daně a uzavírání mzdových dohod je více decentralizováno. Přestože nikdo nezpochybňuje, že je třeba zavést další reformy, názor investorů, že Evropu nelze změnit, byl mylný.

Třetím často zdůrazňovaným viníkem poklesu eura ze strany trhů i samotné ECB jsou nedostatečně jasné cíle její politiky a transparentnosti rozhodovacích procesů. Týdeník přiznává, že ECB špatně komunikuje s okolím, rozhodně je však transparentnější než americká centrální banka Fed. Její šéf Greenspan má sice daleko k transparentnosti, zachraňuje jej však, že si na trzích získal pověst neomylného.

Protiklady přitahují

Mnoho komentářů týkajících se vztahu eura a dolaru dává kupodivu do protikladu veškerá pozitiva americké ekonomiky vůči všem slabostem eurozóny. Nerovnováha hospodářství USA je tedy ignorována. Investor z Marsu by se přinejmenším podivil, proč má hospodářství s největším schodkem běžného účtu platební bilance na světě, se zápornou mírou úspor, rekordní zadlužeností společností i domácností, nemluvě o nebezpečně nadhodnoceném akciovém trhu, tak silnou měnu. Finanční trhy věří, že se tyto nerovnováhy postupně odstraní a umožní americké ekonomice měkce přistát. I tvrdé přistání však vypadá zpočátku jako měkké, konstatuje The Economist.

Fundamentální data Evropy jsou tedy trhem podceněna, zatímco v USA je tomu naopak. Euro teď vypadá jako ošklivé káčátko, ale nezapomeňme, že to se později změní v krásnou labuť, uzavírá týdeník.