Podivný odkup akcií České spořitelny od měst a obcí

V posledních dnech se v domácím tisku objevuje spousta příspěvků s velmi podobnou tématikou: "Česká spořitelna (ČS) přispívá k rozvoji českého hospodářství!". Část těchto článků oslavuje přísliby dotace úrokových sazeb z hypotečních úvěrů, které poskytne tato banka. Druhá část příspěvků je zase o podobných dotacích směřovaných malým a středním podnikatelům. Role spasitele tuzemské ekonomiky však poněkud bledne v kontextu nedávno ohlášeného programu odkupu prioritních akcií ČS od měst a obcí. Tento program vyhlásila 4. dubna letošního roku rakouská Erste Bank, jako majoritní akcionář ČS.

Ušetřená koruna, vydělaná koruna

Předmětem celé transakce jsou prioritní akcie ČS (11 211 213 kusů, ISIN CZ0008023736), které nemají hlasovací právo a nejsou veřejně obchodovatelné. Celá emise prioritních akcií představuje 7,4% základního kapitálu ČS. Minimální cena, za niž chce Erste Bank odkoupit tyto akcie je podle agenturní zprávy zveřejněné Českou kapitálovou informační agenturou (ČEKIA) 125 Kč za kus. V závislosti na procentuální výši prodaných akcií se cena za akcii má pohybovat v následujícím rozmezí:

Prodané procento z emise / Počet akcií / Cena za akcii

 60% až 70% /  7 847 851 ks / 125 Kč

 70% až 80% /  8 968 972 ks /  130 Kč

 80% až 90% /  10 090 094 ks / 135 Kč

 90% až 100% / 11 211 213 ks / 140 Kč

(Nabídka platí do 4. srpna 2001.)

První zvláštností jsou dopisy rozesílané na městské a obecní úřady. Tyto obsahují, kromě úvodního slova ze strany Sdružení měst a obcí - akcionářů České spořitelny, a.s. také písemnou nabídku podepsanou pány Wimmerem a Bergsmannem, prokuristy Erste Bank. Vtip je v tom, že v celém dopise se hovoří o minimální ceně 122 Kč za jednu akcii a maximální ceně 137 Kč. Kam se tedy poděly ony tři koruny? Zkoumáním navržené smlouvy naleznete pouze určitou zmínku o převodních nákladech. Mnohý by nad takovou malicherností mávnul rukou, ale matematicky deformovaný nebo ivestignativně zaměřený člověk se ptá: "Kde asi skončí oněch více než 33 milionů korun?". Nevím. Určitě za ně nikde nikdo nepostaví vodovod, kanalizaci, chodník či mateřskou školku. Pokud to má být transakční poplatek, obchodníci mi jistě dají za pravdu, že 2,5% z objemu takové transakce je příliš drahou provizí. Namístě je dále připomenout, že stát inkasoval při loňském prodeji běžných akcií ČS něco přes 260 Kč za jednu akcii. Proč nyní, zhruba rok poté, nabídne tentýž kupující za "prioritní"(rozuměj přednostní či preferenční) akcie ČS pouze polovinu této sumy? Že by se finanční situace tohoto bankovního gigantu tak přiostřila? Nebo se privatizační poradci Erste Bank přepočítali při původním ocenění aktiv která kupují? Tím to asi nebude, vždyť burzovní kurs obchodovatelných akcií ČS se poměrně stabilně pohybuje nad 230 Kč za jednu akcii. Rakouští manažeři se nejspíš pouze rychle zorientovali a přizpůsobili své kroky tradičním "českým cestám" a postupům poplatným velikosti jejich podílu na základním kapitálu spořitelny. Na jednání z pozice síly snad mělo vliv i úsloví: "Ušetřená koruna, vydělaná koruna." V tomto případě spíše schilling či euro. Pokud by totiž Erste Bank nabídla za prioritní akcie ČS pouze tutéž cenu, jakou obdržela státní kasa, musela by zaplatit městům a obcím dvojnásobek nabízené sumy. Tedy přibližně o 1,5 miliardy korun více. Úsměvně působí, když se pak dočteme v denním tisku: "Spořitelna přispěje k rozvoji českého hospodářství 1,5 miliardy!" Jde snad o tytéž prostředky? Pokud ano, vidíme snad poprvé v praxi soukromý přerozdělovací systém, zaměřený na podporu státní ekonomiky.

V čem spočívá priorita?

Podle Obchodního zákoníku mohou stanovy společnosti určit vydání druhu akcií, s nimiž jsou spojena přednostní práva týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. Tyto akcie nazýváme prioritními. Výhody plynoucí z tohoto druhu akcií lze ve stanovách kompenzovat omezením hlasovacího práva na valné hromadě, což je případ akcií ČS v držení měst a obcí. Světové obchodní právo zná taktéž různé druhy prioritních akcií. Většinou jsou rozděleny do tříd, u kterých platí přímá úměra ve vzájemném vztahu - hlasovací právo versus přednostní právo na dividendu. Zároveň je na světových trzích téměř pravidlem (hlavně u velkých společností) prémiový kurs prioritních akcií vůči běžným akciím. Logickým důvodem této situace je fakt, že hlas na valné hromadě velké společnosti je pro typického investora mizivým lákadlem. Přesně opačným impulsem jsou však reálné peníze, tedy vidina přednostní či vyšší dividendy. Tato obecná fakta si pravděpodobně manažeři Erste Bank neuvědomili při vytváření zmiňované nabídky na odkup prioritních akcií ČS. Nebo se spíše spolehli na určitou neznalost našich zastupitelů v komunální sféře?

Kde se stala chyba?

Základní chyba, za kterou teď každý obyvatel České republiky včetně nemluvňat zaplatí minimálně 150 Kč, nastala již v průvodních jednáních exkluzivně vedených při privatizaci ČS mezi státem a Erste Bank. V březnu loňského roku souhlasila Erste Bank s tím, že za určitých podmínek, jimiž je cena a konečné vykoupené množství, odkoupí od měst a obcí jimi držené veřejně neobchodovatelné prioritní akcie ČS. Vágní definice a jistá benevolence v této záležitosti ze strany státních úředníků byla možná zapříčiněna tehdejším přístupem městských zastupitelů k takzvaně divoké privatizaci energetik. Rozpor mezi státní koncepcí energetického programu a cinkotem německých marek přede dveřmi městských a obecních úřadů tak možná hrál svou roli i v této kauze.

A co dál?

Abychom stále jen neplakali nad rozlitým mlékem, podívejme se na východiska, která se municipalitám nabízejí:

1. prodat a zapomenout

2. neprodat a čekat dividendy

3. neprodat a tvrději vyjednávat

Prodávat akcie za nabízenou cenu ve chvíli, kdy ČS vykázala za první čtvrtletí roku 2001 nekonsolidovaný zisk po zdanění ve výši 877 milionů korun, není nejrozumnější. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku to totiž představuje zlepšení o 114 procent.  Podle analytiků by spořitelna měla již v příštím roce svým akcionářům vyplatit dividendu. Majitel ČS, rakouská Erste Bank, zároveň očekává, že ČS by v příštím roce měla dosáhnout čistého zisku zhruba 5,1 miliard korun (tedy 35 Kč na akcii). Takže alternativa číslo 2 není nejhorším z řešení. Poslední východisko (číslo 3), ke kterému se někteří starostové i představitelé Sdružení měst a obcí - akcionářů ČS stavějí skepticky, není nemožné. I tvrdá a navenek neochvějná vyjednávací pozice Erste Bank, která podle zákulisních informací hodlala původně nabídnout jednotný odkup prioritních akcií za více než 150 Kč, má své skuliny. Klíčem k dalšímu jednání o zvýšení odkupní ceny by mohly být příjmy, které inkasuje spořitelna za poskytování vkladových a úvěrových služeb pro komunální sféru. Nevidím důvod, proč nevyužít obchodní nátlak a férový konkurenční boj mezi bankami v České republice. Proč ukládat peníze, nebo čerpat úvěry u banky, která nám nevyšla vstříc v situaci, kterou mohla ovlivnit? Síla tohoto postupu je v nekompromisním a plném zapojení vlivu všech zúčastněných měst a obcí, které jsou významným klientským segmentem ČS. Na trhu je přece spousta jiných peněžních ústavů. Ty vám kromě shodných podmínek a služeb možná nabídnou i vstřícnější přístup při řešení podobně specifických projektů. Závěrem bych rád dodal, že nikdy není pozdě. Od jednacího stolu se přece odchází proto, aby jste se mohli později vrátit do výhodnější pozice.