Hodnota dolaru se po několikaměsíčním výprodeji začíná konečně stabilizovat. Jen na páru s eurem totiž americká měna během posledních dvou měsíců přidala 2,5 %, zatímco k libře zpevnila o 3,8 %. Americké měně se dařilo i na páru s dalšími měnami, když se pod tlak dostala pouze na páru s japonským jen a švýcarským frankem, ke kterým od května oslabila o 0,6 % a 2,58 %.
Důvody náhlého oživení důvěry v americký dolar můžeme hledat v zásadě dva. Prvním je dluhová krize v eurozóně a s ní spojený nárůst averze k riziku na finančních trzích, druhým pak změna kurzu měnové politiky v Evropě a konec druhého kola kvantitativního uvolňování v USA.
Zatímco dluhová krize je s námi s menšími přestávkami již déle než rok, změna měnověpolitického kurzu v Evropě a v USA může americké měně pomoci do nadcházejících týdnů a měsíců získat daleko pevnější půdu pod nohama, než tomu bylo v první polovině roku.
Vývoj v USA a v Evropě
Zatímco americká centrální banka v minulém týdnu skoncovala podle plánu s druhým kolem kvantitativního uvolňování, Evropská centrální banka a zejména Bank of England začínají mírnit přehnaná očekávání, která obchodníci měli ohledně budoucího vývoje sazeb v Evropě. Například ECB na červnovém zasedání dala najevo, že sazby ještě jednou zvýší (učinila tak již minulý týden), zároveň ale naznačila, že to může být na dlouhou dobu zřejmě poslední zvýšení, a to kvůli velmi nejistému výhledu do budoucna. Ještě dál zašla na červnovém zasedání Bank of England. Ta nejenže podržela sazby na 0,5 % i přesto, že se inflace v Británii již pět měsíců drží nad 4% hranicí (inflační cíl dosahuje 2 %), ale zároveň někteří z členů Výboru pro měnovou politiku Bank of England začali diskutovat možnost dalšího rozvolnění měnové politiky prostřednictvím nákupů státních dluhopisů.
Vidina dalšího rozšiřování úrokového diferenciálu mezi Evropou a USA, která euru i libře tak výrazně pomáhala v minulých měsících, se tak rozplývá. To dokazuje i vývoj tržních sazeb v USA a v Evropě. Zatímco dvanáctiměsíční dolarový LIBOR vzrostl v červnu o na 0,733 %, sazby na mezibankovním trhu v Evropě již růst přestaly a téměř dva měsíce stagnují. Za růstem dolaru proto nestojí jen krátkodobé faktory, ale reálná změna očekávání, která jej může podpírat i v blízké budoucnosti. To platí minimálně do doby, než se kvůli zpomalující americké ekonomice nezačne měnit, směrem k dalšímu rozvolnění měnové politiky, také většinový názor v americké centrální bance.
Koruna nadále stabilní měnou
Situace na korunových párech se v uplynulých týdnech nijak nezměnila a česká měna prokázala, že je schopna si svou pozici udržet i navzdory rostoucímu napětí na finančních trzích. Na páru s eurem tak zůstává koruna i začátkem července prakticky beze změny poblíž 24,30 Kč, zatímco k dolaru se dál obchoduje pod hranicí 17 Kč. Za to že si koruna procházela v minulém měsíci velmi poklidným obchodováním, může vděčit z části také Česká národní bance, která zatím udržuje status quo a nijak nespěchá s případným růstem úrokových sazeb. Na posledním zasedání zvedli ruku pro zvýšení sazeb pouze dva členové bankovní rady a díky stabilní míře inflace, která by navíc do dalších měsíců měla mírně klesat, lze očekávat, že ČNB úrokové sazby na rekordních minimech (0,75 %) bude udržovat i do nadcházejících měsíců.
Graf: Vývoj vybraných měnových párů v uplynulých 12 měsících
Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.