Obavy způsobené přílišným zadlužením periferních států Eurozóny se zvyšují. Začaly se totiž objevovat známky, že se krize rozšiřuje i do Itálie.
Nejistota, která se minulý týden vytvořila kvůli zprávě, že by italský ministr financí Giulio Tremonti mohl rezignovat způsobila výrazný pád italského akciového trhu, který se propadl až na hodnoty z května roku 2010. Investoři v panice začali prodávat italské dluhopisy, rozdíl (spread) mezi výnosem na nejbezpečnějším německém a rizikovějším italském dluhopisu se začal rozšiřovat a brzy dosáhl rekordních hodnot. Zvyšující se dluhopisový spread je jednou ze známek zvýšené nervozity na finančních trzích.
Vyšší výnos, který investoři požadují po italské vládě by mohl způsobit výrazné problémy, protože financování dluhu by bylo o to dražší a náročnejší. Itálie by se tak mohla dostat do uzavřeného kruhu, kdy by financování dluhu bylo tak drahé, že by zvýšilo riziko bankrotu což investoři vnímají jako zvýšené riziko a proto požadují vyšší výnos.
Italský deficit dosáhne letos 120% HDP. Tak vysoký dluh je možné dlouhodobě financovat pouze za předpokladu nízkého úroku. Pokud by se úrok nadále zvyšoval, způsobilo by to Itálii výrazné problémy. Protože je Itálie třetí největší ekonomikou Eurozóny, bylo by i za pomoci ECB a MMF velmi náročné až nemožné, připravit tak velký záchranný balíček, který by Itálii pomohl.
Fundamentálně situace v Itálii není ideální. Ekonomika roste dlouhodobě velmi pomalu a míra zadlužení je vysoká. Podmínky jsou ale stále výrazně lepší než v Řecku, které je centrem pozornosti. Hlavním problémem Itálie nyní je, přesvědčit investory o politické a ekonomické stabilitě a zamezit tak zvýšení úroků na vládních dluhopisech. Zatímco Řecko je fundamentálně v krizi, Itálie má spíše problém s důvěrou.
Italské banky drží nemalé množství řeckých dluhopisů. Celkové množství je však velmi výrazně nižší než množství dluhopisů držených Francií, Německem nebo Belgií. V případě, že by Řecko nebylo schopné platit držitelům dluhopisů úrok anebo proplatit maturující dluhopis, Itálie by nebyla výrazně postihnuta.
Jedním z nejdůležitějších problémů, kterým Eurozóna čelí je neschopnost pružně reagovat na dění a hlavně neschopnost domluvit se na řešení existujících problémů. Kolik zasedání EU lídrů již proběhlo s cílem najít řešení pro Řecko? Politici se sice rádi nechají slyšet, že zasedání jsou konstruktivní a že všechna řešení jsou stále na stole. Výsledkem ale je, že po týdnech jednání neexistují žádné přesné detaily řešení, což má samozřejmě neblahý vliv na sentiment investorů.
Přes závažné strukturální problémy se však domnívám, že politická vůle udržet projekt eura naživu je tak silná, že jak euro, tak eurozóna současnou krizi překoná. Pravděpodobně to bude neuvěřitelně finančně náročné, společná měna euro může výrazně oslabit (již teď se euro obchoduje blízko historický minim vůči mnoha měnám) a jen těžko lze odhadnout jak dlouho bude řešení současných problémů trvat. Možná, že některé státy budou nuceny euro opustit, ale euro jako měna s námi zůstane.
Patrik Urban
Autor působí ve forex společnosti fxstreet.cz