3.11. Když Řecko řekne “ne”

Mads Koefoed, makroekonomicý stratég Saxo Bank

Pan Papandreou, řecký premiér, překvapil všechny včetně svého vlastního kabinetu, když v úterý oznámil, že bude chtít souhlas řeckého lidu s nedávno vyjednaným (v pořadí druhým) záchranným balíčkem pro Řecko.

Průzkumy ukazují, že nesouhlas se záchranným balíčkem, který obsahuje výrazná úsporná opatření, je zhruba 60 procent, tudíž vyslovení “ne” je pravděpodobné - ačkoliv otázka, zda má Řecko zůstat v Eurozóně, má mezi veřejností větší podporu. Jaké jsou tedy vyhlídky jak Řecka, tak případné zbylé části Eurozóny, pokud by Řecko mělo měnovou unii opustit?

“Ne” pro druhý záchranný balíček znamená vlastně “ano” neřízenému bankrotu na straně Řecka. Odmítnutím balíčku by došlo ke zrušení finanční pomoci a Řecko by bylo nuceno zbankrotovat.

To znamená, že by padla dohoda, která byla uzavřena loni, když EU a MMF poskytly Řecku 110 mld., a která na Řecko uvalila úsporná opatření. Takže ono hlasování není ve skutečnosti o druhém balíčku, který byl schválen minulý týden, ale o tom prvním z května 2010.

Nic z toho ale neznamená, že Řecko musí opustit Eurozónu, za současných pravidel ho k tomu nelze přimět. Země ale nebude mít na výběr, protože získat půjčky denominované v euru by bylo velmi těžké.

A kdyby je získala, silné euro je jedním důvodů řecké nelehké situace. Zkrátka zatímco v zásadě hlasují pro pokračování deficitních veřejných programů, nejsou dost konkurenceschopní na to mít jako měnu silné euro. To však neznamená, že musí opustit EU, ale jen monetární unii.

Vraťme se ale ke zbytku Evropy. Vzhledem k tomu, že neřízený řecký bankrot by vlastně odmítl také původní balíček pomoci ve výši 110 miliard eur zmíněný výše, pro bankovní sektor to znamenalo těžký test a ECB (vlastně Německo) by ve vší pravděpodobnosti musela přijmout odpovědnost za její přežití. Bylo by to proveditelné, kdyby Řecko bylo jediný případ, ale pokud by se do problémů dostaly také země jako Portugalsko, Španělsko nebo Itálie a měly by Řecko s odchodem následovat, už by to pro ECB bylo moc velké sousto.

Proto evropští politici musí premiéra Papandrea přesvědčit, aby vzal zpět svůj slib, nebo riskovat lavinu mnohem větší než jen řecký bankrot nebo přiznat svůj díl viny a snížit dopad úsporných opatření na řeckou ekonomiku. I když to v Německu a dalších zemích nebude populární, může to politikům ukázat, že drsná úsporná opatření jdou ruku ruce s delší depresí.

Pro představitele Evropy je tedy klíčové ne z obav před řeckým bankrotem, ale z nákazy v dalších zemích na okraji Evropy, aby snížili požadavky na rozsah řeckých úspor nebo aby dostatečně podpořili finanční sektor a tak přesvědčili tak dluhopisové trhy, že útok na okrajové země nemá cenu.