Bill Gross – Nepříliš optimistický výhled pro rok 2012

Bill Gross je jedním z nejúspěšnějších portfolio manažerů v oblasti dluhopisových fondů na světě. V průběhu desítek let si získal uznání řady finančních odborníků. Ve svém pravidelném komentáři hodnotí aktuální vývoj na finančních trzích a výhled pro rok 2012. Výsledek nevyznívá příliš optimisticky.

Bill Gross ve svém komentáři zdůrazňuje, že se stále nacházíme ve fázi “new normal“. Ta je charakterizována pomalým růstem rozvinutých ekonomik, vysoké nezaměstnanosti a relativně spořádaného splácení dluhů. Aktuálně se ovšem svět kolem nás začíná měnit. Situaci přirovnává k Zemi se dvěma měsíci, přičemž oba rostou jako rakovinové nádory, které mohou ohrozit proudy ve světě financí a ekonomický život, kterého jsme byli svědky v průběhu posledních 50 let.

Všechny rozvinuté ekonomiky si po pádu Brettonwoodského měnového systému zvykly využívat kredit a expanzi dluhu k podpoře hospodářského růstu a prosperity. Takřka všechny rozvinuté státy se staly závislé na úvěrech jako substituci za investice do hmotných reálných věcí – továrny, zařízení a vzdělaná pracovní síla. Úrokové sazby byly sníženy a aktiva sekuritizovány. Po pádu Lehman Brothers byl soukromý dluh nahrazen dluhem státním, a to až do chvíle, kdy je zřejmé, že tento trend nemůže dále pokračovat. Nyní se nacházíme v situaci nulových úrokových sazeb, přičemž věřitelé nedůvěřují téměř nikomu (až na pár vybraných zemí). Finanční trhy pozvolna implodují – zbavují se zadlužení – protože je zde příliš mnoho papírů a příliš málo důvěry.

Gross upozorňuje, že proces postupného snižování dluhů byl stále součástí tezí PIMCA, ale imploze je zcela novým faktorem, který může charakterizovat rok 2012. Varuje, že většina rozvinutých ekonomik se od roku 2008 nezbavila svých vysokých dluhů. Jisté známky pokroku sice jsou (například snížení dluhů domácností v USA a eurozóně a snaha o snížení dluhů v periferních zemích na jihu eurozóny), ale velikost celkového dluhu stagnuje, především díky kvantitativnímu uvolňování v USA, Velké Británii a Japonsku. Nyní to vypadá, že jsme svědky gigantické přílivové vlny kvantitativního uvolňování (QE) v eurozóně, které je převlečeno za program tříletých půjček bankovnímu sektoru ze strany ECB. Tento program bude v konečném důsledku použit bankami na nákup státních dluhopisů. Italské banky nyní čerpají finanční prostředky od ECB a následně je reinvestují do italských bondů, což je podle Grosse podle jakékoliv definice QE a blíží se Ponziho schématu.

Obrázek 1: Celkový dluh USA (Zdroj: PIMCO)

Globální ekonomiky díky tomu pozvolna rostou místo toho, abychom byli svědky splácení dluhů a poklesu. Rok 2012 ovšem s sebou přináší rizika. Na jedné straně tu je varianta růstu a riziko inflace, které mohou způsobit centrální banky svou politikou kvantitativního uvolňování. Na druhé straně je tu riziko imploze a deleveragingu. Existuje zde i hrozba, že finanční trhy nebudou ochotné vstřebat záplavu dluhopisů. Dnešní deleveraging má ovšem další oblast, s níž se musí svět vypořádat. Kromě rizika bankrotu tu jsou i nulové úrokové sazby. V minulosti centrální banky spoléhaly na model, v němž nižší a nižší úrokové sazby budou stimulovat agregátní poptávku a v případě finančních trhů povedou k nákupu rizikových aktiv. Politika kvantitativního uvolňování dočasně opravdu uspěla a podpořila ceny aktiv a částečně udržela nad vodou i ekonomiky. Nyní jsou ovšem úrokové sazby na nule a politika kvantitativního uvolňování je cílem tvrdé kritiky.

Bill Gross připomíná i slova Willa Rogerse, který v průběhu Velké deprese řekl, že jej více než procentuálního zhodnocení jeho peněz trápí, zda vůbec své peníze získá zpět. Podle něj bychom se nyní, při nulových úrokových sazbách a záporném reálném zhodnocení peněz, měli nad jeho slovy zamyslet.

Dopady na investování

Jako zcela zásadní vidí otázku, zda bude úsilí FEDu, ECB a BOE fungovat. Investoři by si měli zajistit své pozice, dokud nebude výsledek jasnější.

Dluhopisy:

Splatnost dluhopisů by měla být prodloužena na co nejdelší dobu. Doporučuje spíše se orientovat na americké dluhopisy a vybírat “nejméně zašpiněné tričko“ z koše. Preferoval by 5-9leté bondy. Zároveň upřednostňuje TIPS. V případě korporátních dluhopisů upřednostňuje bondy s vysokým ratingem A a AA. Z pohledu valuací jsou atraktivní některé municipální dluhopisy, nicméně je s nimi spojeno i vyšší riziko. Varuje před bondy na periferiích eurozóny.

Akcie a komodity:

Akcie vynášejí více jak dluhopisy a měly by si vést lépe v každém prostředí. Výjimkou je pouze fáze deleveragingu. Preferovány by měly být firmy s vysokým výnosem v sektorech s relativně stabilními peněžními toky. Například firmy z energetického sektoru, i když se aktuálně zdají být překoupené. Dále pak velké farmaceutické firmy a nadnárodní korporace.

Komodity mohou jít oběma směry. Bude záležet na tom, zda zvítězí inflační či deflační prostředí. Zdůrazňuje však, že nedostatek a geopolitické napětí (například aktuálně Irán) spíše hovoří ve prospěch pozitivního vývoje. Zlato na 1550 dolarech se sice může zdát drahé, nicméně pokud bude pokračovat QE, potom se může podívat ještě výše.

Závěr

V roce 2012, kdy se svět potýká s deleveragingem a úrokovými sazbami na nule, musí investoři snížit svá očekávání z hlediska výnosnosti svých investic. V případě akcií, dluhopisů a komodit by měli počítat s dlouhodobým zhodnocením v rozmezí 2-5%. Žijeme ve světě, kde je výrazné reálné zhodnocení z matematického pohledu velmi nepravděpodobné. Na konci komentáře Gross říká: „It is different this time and will continue to be for a number of years“. Finanční trhy a globální ekonomika jsou ve velkých problémech.

VÝSLEDKY MINULÉHO OBDOBÍ NEJSOU ŽÁDNOU ZÁRUKOU PRO BUDOUCÍ VÝVOJ. OBCHODOVÁNÍ NA FINANČNÍCH TRZÍCH JE RIZIKOVÉ. MOŽNOST ZTRÁTY NELZE VYLOUČIT A KAŽDÝ OBCHOD JE SPOJEN S URČITÝM RIZIKEM. DŘÍVE, NEŽ SE ROZHODNETE INVESTOVAT, SI PŘEČTĚTE POUČENÍ O RIZICÍCH.