Sedmero investorských přikázání

Pokud bychom chtěli definovat určitá striktní obecná pravidla pro investování či ukládání peněz do cenných papírů, těžko bychom taková pravidla vytvořili, neboť každý investor je odlišný, má rozdílný záměr, rozdílný vztah k riziku, k výnosu. Navíc prostředky je možno investovat vyloženě spekulativně (na dosažení maximálního výnosu) nebo také se zdravě rozptýleným rizikem, resp. adekvátní diversifikací. Svoji důležitou roli zde také hraje vlastní vývoj trhů, který může přimět investory k jisté modifikaci jejich chování a úpravě pravidel.

V tomto smyslu je tedy třeba dodržovat určitá "přikázání", aby investor mohl realizaci investičních prostředků na trhu považovat za smysluplnou.

Tato přikázání si každý investor definuje sám, ale mohou mít např. tuto podobu:

1. Zkoumání osobních poměrů. Všechny relevantní okolnosti je vhodné před každým investičním uložením peněz zanalyzovat. Mohlo by k nim patřit: povolání, věk, příjmové a majetkové poměry, skladba doposud realizovaných investičních instrumentů.
2. Účel zainvestování by měl být jasný a to především ve smyslu jakého cíle má být při investování peněz dosaženo.
3. Doba uložení peněz má být ohraničena.
4. Je třeba vzít ohled na daňovou situaci.
5. Vzhledem k očekávaným cílům je třeba určit priority. Jaká kritéria mají přednost? Bezpečnost, výnos, bonita hodnoty, likvidita? Všechno najednou nemůže investor při jednom uložení očekávat.
6. Podle toho se provede rozmístění majetku - asset allocation. Dělení jednotlivých investičních částek by se ovšem nemělo příliš atomizovat.
7. Informovat se u odborníků. Objektivní rada odborníka u obchodníka s cennými papíry jistě věci poslouží. Nejdříve se informovat a poté investovat.