Vše o dluhopisech - 1.díl

Emisí dluhopisů se emitent obrací prostřednictvím kapitálového trhu na širokou veřejnost - majitele disponibilních kapitálů, kteří jsou ochotni investovat peníze do cenných papírů emitenta. Nákupem části nebo celých dluhopisových půjček poskytují emitentům bankovní úvěr (pokud se tohoto procesu banky účastní). Podle druhu emitenta, účelu půjčky, jejího zajištění a dalších podmínek lze rozlišovat různé druhy dlužních úpisů (dluhopisů), kterými i např. banky disponují ve svých aktivech.

Průmyslové dluhopisy resp. obligace vydávají podniky, firmy. Financují jimi základní majetek, dlouhodobou potřebu oběžného majetku a půjčka bývá použita rovněž ke splácení krátkodobého nebo dříve přijatého dlouhodobého úvěru. Samozřejmě, že v tomto případě se nejedná o zrovna nejefektivnější způsob využití nové emise obligací. Úvěry mohou být zajišťovány reálnými zástavami v oblasti pozemkového dluhu či cennými papíry.

Bankovní dluhopisy jsou dluhopisy emitované peněžními ústavy. Pokud jsou bankovní obligace nakupovány na kapitálovém trhu jinými bankami, představují rovněž aktivní úvěrový obchod.

Státní a komunální obligace vydává ústřední vláda (např. ministerstvo financí či centrální banka), země a obce k opatření dodatečných finančních zdrojů ke krytí rozpočtového deficitu, na financování větších investičních projektů nebo zdokonalení infrastruktury apod.

S cílem zainteresovat banky a jiné finanční investory začaly podniky a další emitenti vydávat ziskové, indexové obligace a půjčky s proměnlivým úrokem. U ziskové obligace je výnos zajištěn:

1. jednak pevným úrokem, který však bývá nižší než u ostatních fixně úročených dluhopisů
2. podílem na zisku společnosti

Účelem ziskových obligací je motivovat zájemce půjčky. Emitent má zájem o dodatečný kapitál, ale nechce se podílet na vlastnictví. Majitel obligace zůstává věřitelem a nestává se spoluvlastníkem. Alternativou ziskové obligace jsou obligace „úročené“ pouze pohyblivě v závislosti na dosaženém zisku emitenta.

Indexované obligace chrání majitele před znehodnocením půjčky k němuž dochází při inflaci. Emitent se zavazuje zvyšovat nominální hodnotu obligace podle míry inflace. Tím se nominálně zvyšuje i úrokový výnos z obligace.

U dluhopisů s pohyblivým úrokem se emitent zavazuje vyplácet úrok podle aktuální úrokové sazby na peněžním a kapitálovém trhu (v českých podmínkách se zřejmě jedná o tzv. benchmark PRIBOR). To má význam na stabilizaci kursu obligace a přibližuje dluhopis půjčce v úvěrovém účtu. Spolu s obligacemi splatnými na předložení nahrazuje tento druh obligací nutnost provádět úrokové konverze.

... pokračování příští úterý ...