Většina úspor prodělává

Vysvětlení je jediné: nejistota. Proč ale tak málo? Protože reálné příjmy (po započtení inflace) loni dokonce nejvíc (o téměř 3 %) za posledních 20 let klesly. I proto můžeme pochopitelně uspořit méně než v předchozích letech. Ukazují to zejména data z bank, kam domácnosti předloni uložily 58 miliard (v roce 2009 dokonce dvojnásobek, tedy 120 miliard, v roce 2010 pak 71 miliard) korun, zatímco loni šlo do konce listopadu jen o 35 miliard korun.

Banky vládnou

Na bankovních účtech mají domácnosti asi 2/3 svých aktiv: včetně stavebka sumu 1,6 bilionu korun. V bankách to ale moc nevynáší, řeknete, a máte pravdu, ani v ostatních produktech se však žádný boom nekonal. Tradiční stavebko pomalu vysychá (loni –14 miliard), penzijko drží (snad až +17 miliard), kolem 12 miliard přibylo na rezervách životních pojistek. Stále jen pomalu zapadá hvězda kočkopsa jednorázových životních pojistek, do kterých opět lidé uloží možná až 25 miliard korun.

Již předloni nastoupily na vítěznou sérii (+35 mld. Kč) a loni získaly další klienty tzv. spořicí vklady (do listopadu +42 mld. Kč), s nimiž se vrhla do zatuchlého bankovního rybníčku skupina mladších štik. Jejich sláva také však již bledne, navíc již u nich banky začaly snižovat úročení.

Přesto jejich obliba je pochopitelná, protože absorbovaly většinu přílivu úspor, který dosud mířil na běžné účty a další desítky miliard přebraly i termíňákům a stavebku (po –14 miliardách korun). Likvidita je u nás holt velmi žádané zboží.

Fondy stále živoří

Že dvoudenní likviditu mají i podílové fondy, lidé zatím nevzali za své, možná ale skutečně preferují tu „okamžitou“. Mnohem větší roli ovšem nesporně hraje kolísavost, od níž běžného klienta třeba právě spořicí účty „ochrání“. Že tam prodělá, protože úrok po zdanění neporazí inflaci, většina z klientů asi ani nechápe.

Majetek našich fondů se začal postupně zotavovat na současných 230 miliard korun. A protože počet jejich podílníků se odhaduje na něco přes milion, každý z nich by tam měl mít průměrně přes 200 000 korun. Úspěch loni slavily hlavně dluhopisové fondy s nárůstem o 15 miliard (půl na půl nové investice a výnosy) korun, ale naopak (poměrně překvapivě) zůstaly v nemilosti zajištěné fondy, ze kterých odešlo přes 7 miliard korun. Celý fondbyznys se však citelně uklidnil.

Vynášely ale slušně

Dluhopisové fondy loni zazpívaly svou labutí píseň a dosáhly dvouciferné zhodnocení 10 až 12 % a ty s rizikovými bondy vynesly dokonce přes 20 %.

Většina smíšených fondů také vidíme nadinflační výnosy i u těch konzervativních (kolem 5 %) a až dvouciferné u vyvážených fondů (i 10 %), ještě lepší pak u dynamických (13 až 15 %). Akciové trhy sice nijak nezářily, ale i ten průměrný výnos fondům svědčil. Ty nejpopulárnější (ING Český akciový přidal nebo ISČS Akciový mix FF) vynesly ke 14 %, indexový ČSOB Český Akciový (PX) dokonce 17,2 % – tedy díky reinvestic dividend víc než index!

Náš PX posílil o 14 %, německý DAX přes 20 %. Turecko ovšem předvedlo přes 50 %, Thajsko či Indie přes 30 %. I evropský bankovní sektor přidal víc než 30 %, zatímco komoditní fondy ztratily.

Zatímco z „oblíbených“ produktů loni reálně (při inflaci kolem 3 %) vydělalo kolem 2 % jedině stavebko a 3 % zlato, kdo vsadil na fondy – jasně zvítězil.

Další šanci nabídnou nové účastnické fondy III. pilíře: s ještě nižšími poplatky ty dynamické začnou jistě našim běžným podílovým fondům silně konkurovat. Bude do nich možno kdykoli vložit mimořádné vklady, což zejména pro starší ročníky vůbec nebude k zahození.