Problémem není Kypr, ale Euro

Lars Seier Christensen, spoluzakladatel a generální ředitel Saxo Bank.

Po pár velmi náročných týdnech bych chtěl shrnout svoje postoje ke Kypru a pokusím se podat i jiný pohled. Je neuvěřitelné, jak dlouho může být svět paralyzován desetimiliardovým bailoutem. V tomto případě však není velikost částky klíčová, jsou to některé závěry, které z tohoto řešení vyplývají.

Jedním z nich je fakt, že malá ekonomika může být fakticky odepsána během víkendu. Osud Kypru však byl zpečetěn už dříve, kdy Troika odhalila své první verzi bailoutu. To, že závěrečná verze je ještě horší, by už nás nemělo překvapit. Přeci jen víme, jak to dopadává, když se Evropa snaží zachránit sebe sama. Mezi jednotlivými prohlášeními chybí souvislost, mezi jednotlivými kroky chybí koordinace. Epické vize o záchraně Eura bývají sesmoleny pozdě v noci na ubrousku od svačiny. Výsledek poté odpovídá realitě: je tragický.

Zaslouží se však Kypr za své konání takový osud? Nezaslouží. Z Kypru přicházela solidní data o růstu a veřejném dluhu, alespoň ve srovnání s okolními zeměmi. Kypr má stabilní finanční sektor. Pracovní síla Kypru je výkonná a hovoří anglicky, a jeho právní systém je založen na britském. Takže celkově to není špatné místo pro byznys.

Co poslalo věci špatným směrem, byla skutečnost, že kyperští bankéři věřili ve splacení dluhů evropských politiků. Jelikož je Kypr s Řeckem velmi silně svázán, není překvapením, že kyperské banky měli velkou expozici vůči řeckému dluhu. Toto chování se příliš neliší od chování jiných evropských bank a jejich přístupu ke státnímu dluhu.

Z rozhovorů, které jsem vedl s vysoce postaveními finančníky v Kypru, vyplynulo, že na banky byl vyvíjen nezanedbatelný politický tlak, aby drželi řecké dluhopisy. Riziko koncentrace bylo velmi podceněné, to však trochu ospravedlňoval fakt, že eurozóna pomůže svým členům v nouzi, včetně Řecka. Pokud si vzpomínáte, pár let byl tento fakt jakési nepsané vrozené pravidlo, které umožnilo konvergenci dluhopisových výnosů.

Kyperské banky samozřejmě nejde zprostit veškeré viny. Všechny tyto problémy se však díky mechanice eurozóny spojily v jeden velký. Nebýt tohoto mechanismu, daleko méně cizinců by mělo na Kypru uložené své peníze. Trh s dluhopisy denominovaných v drachmách by rozhodně zamezil nárůstu dluhu do tak obludných poměrů. Řecko by se nemuselo uchylovat k defaultu, mohlo by se vydat cestou již tolikrát použité devalvace.

Namísto toho problémy narostly do rozměrů, kterých by ve volném kapitalistickém trhu nemohly dosáhnout. Nyní se v eurozóně setkáváme s omezením výběrů peněz z bank, kontrol toků kapitálu a de facto majetkovými daněmi. V takové podobě samozřejmě Euro existovat nemůže. Nyní existují dvě Eura – omezené v Nikósii a zatím neomezené ve zbytku eurozóny. Myslím si, že v budoucnosti uvidíme podobných verzí Eura víc. Už nyní můžeme slyšet jména dalších adeptů. Slovinsko? Malta? Nebo jiné země?

Financial Times nám nedávno připomněly slova Friedricha Hayeka, který varoval před kapitálovými kontrolami.

„Zprvu se může zdát, státní kapitálové kontroly trhů cizích měn ovlivní soukromý sektor pramálo nebo vůbec. Spousta lidí bude k jejich zavedení lhostejná. Avšak zkušenosti zemí pevninské Evropy nám ukazují, že tento krok bývá krokem prvním k totalismu a potlačení osobních svobod. Ve skutečnosti se jedná o předání svobod do rukou tyranie státu. Z této pasti neuniknou nejen bohatí. Neunikne z ní nikdo.“(Cesta do otroctví 1944)

Mějme se tedy před těmito nově zavedeným nástroji na pozoru. Kontroly toku kapitálu byly prvním takovým. To, co se tváří jako majetková daň, byl druhým.

Domnívám se, že události minulých týdnů hodně zamíchaly kartami. Nyní již musíme od evropské krize očekávat doopravdy cokoli.

Dnešní interpretace demokracie je velmi nejasná. Rozhodovací pravomoc většiny je asi nejjasnějším a nejvíce respektovaným prvkem. Zachování práv menšin se již tak velkému respektu netěší.

Nejlehčím terčem budou samozřejmě bohatí. Dalším terčem však mohou být lidé spořiví. Až se budou hroutit neudržitelné systémy sociálního státu, bude velmi jednoduché přesvědčit polovinu voličů o tom, že zabavování soukromého majetku v zájmu vyššího dobra je dobrá věc. Boston Consulting Group spočítala, že na umoření všech současných (tedy ne budoucích příslibů) dluhů, je zapotřebí 28 % veškerého soukromého bohatství. Toto bohatství má však společný původ – vaše kapsy.

V posledních letech se objevila řada problémů. Zárodky však vznikly dávno předtím. Byl to například tlak na spoustu lidí a jejích „právo“ mít vlastní dům, i když neplnily požadavky pro hypotéku – hypoteční krize. Dále to byl obrovský sociální stát se svými dávkami nejen pro chudé, ale i pro střední třídu – problémy s deficitem. Anebo Euro, velký politický projekt postrádající reálné základy.

Samozřejmě že mnohé finanční instituce se na těchto bublinách svezli. A rozhodně nesou část viny za současné potíže. Problémem však nejsou lidé, kteří těží za stávajících podmínek. Problémem je prostředí, které vytvořili politici a které zabraňuje trhu vypořádat se s nerovnováhami tak, jak to kapitálový trh vždy činil. Ano, součástí kapitalismu je odstraňovaní neefektivity, které může být bolestné.  Dojde však k vyřešení krize. A to mi přijde o mnoho lepší než snaha zachraňovat to, co již zachránit nejde.

Kypr je ukázkovým příkladem. Kypr samotný není problém. Tím problémem je Euro.

Příspěvek Problémem není Kypr, ale Euro pochází z Saxo Bank 24/7