Draghi: Pán vesmíru nebo člověk z masa a kostí?

Nick Beecroft, předseda představenstva, Saxo Capital Markets UK Limited, Saxo Bank.

V blogu, který jsem napsal minulý týden, jsem vás s důvěrou ujistil, že se na tiskové konferenci po schůzi vedení Evropské centrální banky (ECB) dočkáme dalšího mistrovského výkonu Maria Draghiho. Očekával jsem uklidňující slova a dočkal jsem se, i když jen o tohle tady nejde. Musíme uznat, že je dobrý, vážně – skutečný Pán vesmíru, abychom použili nadsazený přídomek Toma Wolfea. Mám ale pocit, že jsem v jeho tváři zahlédl drobné známky frustrace či dokonce rezignace, lidskou stránku, která ukazovala, že si zřejmě uvědomuje, že v arzenálu ECB už téměř žádná další kouzla nejsou, a přitom euro je jenom v polovině cesty ke spasení.

Jak se ostatně očekávalo, nesnížila ECB úrokové sazby, ani neoznámila nová nestandardní opatření. Oproti očekávání ale ani neodhalila žádná opatření speciálně zaměřená proti “úvěrové fragmentaci”, což je aktuální fenomén, kdy jsou půjčky pro podniky levnější a dostupnější v jádrových zemích EU než na její periférii.

Na druhé straně se Draghi opakovaně zmínil o tom, že je růst nižší, než se očekávalo, což samozřejmě přináší svá rizika, a inflace je jasně pod tím, co vychází z definice mandátu ECB, tedy “udržet míru inflace těsně pod dvěma procenty”. A tak to i v dohledné době pravděpodobně zůstane. V pozdější fázi konference Draghi přiznal, že i v zemích, které netrpí úvěrovou fragmentací, roste hospodářská slabost, což bylo zásadní. K naznačení budoucích monetárních akcí dosud Draghi nepoužíval delfský kódový jazyk jako jeho předchůdce. Minulý týden se tak ale stalo.

Diskuze nad vhodnými opatřeními k řešení situace byly “rozsáhlé”, ale prozatím se vedení shodlo, že od akce upustí. Zdá se mi, že je to docela jasné přiznání toho, že rozhodnutí snížit sazby či použít nestandardní opatření bylo na spadnutí a v budoucnu nás zřejmě čeká. Jenže co se týče sazeb, čeho ještě můžeme dosáhnout? Snížení hlavních refinančních sazeb z 0,75 na 0,5 procent může maličko snížit sazby, za které si banky (aspoň ty “jádrové”) půjčují mezi sebou, jenže tříměsíční Euribor je už na 0,21 procentech. Překvapení by mohl přinést krok do záporného teritoria co se týče vkladových sazeb, ale to mi na ECB moc nesedí a šlo by zřejmě o poslední kouzlo, které si ECB nechává pro případ, že euro začne až příliš posilovat. Dělá to na mne dojem, že je snížení úrokových sazeb méně pravděpodobné než nějaká další forma kvantitativního uvolňování (QE), které by ECB samozřejmě představila pod úplně jiným názvem.

I ve chvíli kdy Draghi vyprávěl o svém oblíbeném tématu úvěrové fragmentace, vypadal jako muž, který je frustrován tím, že není schopen poskytnout pomoc. Neustále opakoval svoji mantru o tom, že ECB řeší otázku likvidity bank, a proto jim nebude bránit půjčovat peníze skutečným lidem a podnikům. Dal zcela jasně najevo, že schéma Funding for Lending (zvýhodněné financování bank, pokud ochotně půjčují podnikům i domácnostem) ve stylu Bank of England je až příliš velkým zásahem. Konec konců je to přece práce pro politiky.

Draghi se ke kyperské krizi příliš nevyjadřoval, ale svůj názor projevil jasně. Bolestně popisoval původní návrh, který měl zasáhnout i pojištěné vklady, jako “nepříliš chytrý” a komentář Jeroena Dijsselbleoma (“Kypr by mohl být vzorem pro další země”) označil za nedorozumění. Zdůraznil, že kyperská zkušenost jen zdůrazňuje potřebu rychlého dokončení evropské Bankovní unie a nakonec opakovaně vyzval vlády, aby si daly své finance do pořádku, přičemž dal jasně najevo, že existuje hranice toho, co může ECB udělat – a ta hranice je velmi blízko!

Mimořádná schůze Japonské banky

Opakem vcelku všední schůze ECB byla čtvrteční mimořádná schůze Bank of Japan. Oznámená opatření jakoby vypadla z Mugabeho manuálu měnové politiky a asi bychom si měli všichni přát, že nebudou příliš “úspěšná”. Japonsko, spol. s r.o. samozřejmě doufá, že se trh i nadále zaměří na to, jaký efekt na cenu japonských státních dluhopisů má jeho skupování ze strany Japonské banky, namísto toho, jaké nebezpečí může představovat případná rozjetá inflace.

Platby úroků z dluhů již představují více než čtvrtinu vládních výdajů, i když úroková míra je 0,5 procent a při kratší splatnosti i nižší. Tato situace mne vždy znervózňuje. Jak to říct? Všechno se bude skvěle zvládat do té doby, než se to podělá. Jakmile se rozjedou inflační očekávání a sazby začnou růst, bude asi Japonská banka muset skupovat další a další japonské státní dluhopisy. Existují další zdánlivě “udržitelné” modely? Pár jich je: americký trh s bydlením nikdy nejde dolů celostátně, internet stvořil nové paradigma, člověk musí tancovat, dokud hraje muzika. Skvělé myšlenky, dokud se nepodělají.

Možná, že Pán vesmíru očekává, že jeho práci za něj udělá Japonská banka.

Příspěvek Draghi: Pán vesmíru nebo člověk z masa a kostí? pochází z Saxo Bank 24/7