Nebudou nová pravidla příliš přísná vůči bankám (požadovat vysoké odpisy kapitálu, dluhu a velkých vkladů), aby neohrozila již tak špatné výkony evropské ekonomiky? A za druhé, budou moci banky žádat o kapitálovou pomoc přímo ze záchranného fondu eurozóny (ESM) tak, aby bylo rozetnuto propojení problémových bank s národními vládami? Kompromis je po evropsku opět někde uprostřed.
Nová pravidla jsou tvrdá pouze k akcionářům, držitelům dluhu a vkladatelům nad 100 tisíc eur. Menší vkladatelé by měli být za každých podmínek uchráněni. Pokud se banka v krizi dostane do nesnází, měla by dostat pomoc z národního záchranného fondu (plněného z bankovních daní). Dříve než ale dostane jakoukoliv kapitálovou injekci, musí odepsat alespoň 8 % svých pasiv.
I po té bude národní záchranný fond moci dolít prostředky v celkové hodnotě maximálně 5 % pasiv. Pomáhat bankám z peněz daňových poplatníků bude možné pouze ve výjimečných případech, například když by peníze ze záchranného fondu nestačily a pádem dané banky by hrozil start systémové finanční krize. Přímá kapitálová injekce bankám z fondu ESM bude připadat v úvahu také ve výjimečných případech, pouze ve chvílích, kdy národním vládám zcela dojdou prostředky a pouze na ochranu vkladatelů (ne akcionářů ani držitelů dluhopisů). Těžko by tak například došlo k přímé kapitálové pomoci v irském nebo španělském případě.
I když je mechanismus připravován spíše pro krize příští než současné, jeho otestování může přijít nakonec relativně brzo. V roce 2014 má proběhnout další sada zátěžových testů napříč evropským bankovním sektorem a zodpovědnost za dohledem nad bankami má přebírat ECB. V některých případech (například ve Slovinsku) se může ukázat, že kapitál stále schází.
Autor článku je hlavním ekonomem Ery