Zadlužení států eurozóny vzrostlo z 66,2 % HDP v roce 2008 na 90,6 % v tomto roce. Dluh Spojených států se v tom samém období zvýšil z 64,8 % na 104,8 %. Nárůst dluhů v obou regiónech je dramatický, přesto je na tom eurozóna, alespoň z pohledu růstu dluhu i celkového objemu zadlužení, lépe než USA. Fed i Evropská centrální banka řešily krizi maximálním rozvolněním měnové politiky. Zatímco obě banky nadále drží extrémně nízké úrokové míry a dle jejich představitelů se je nechystají zvyšovat, tak jejich přístup k dalším měnovým nástrojům se začal v polovině minulého roku značně lišit.
Obě centrální banky výrazně nafoukly svoje bilance v reakci na propuknutí krize v roce 2008. Cílem bylo nalít likviditu do bankovního sektoru, která se z trhů vytratila v důsledku strachu na trzích, který vyvolal pád banky Lehman Brothers a dalších finančních institucí. V srpnu minulého roku přišel zlom, během kterého ECB navzdory svým deklaracím začala provádět relativně restriktivní měnovou politiku. Fed na druhou stranu v září vyhlásil již třetí kolo kvantitativního uvolňování, které dostalo přezdívku kvantitativní uvolňování „do nekonečna“. Dle našeho názoru je toto jeden z hlavních důvodů pro pokračování oslabování dolaru a posilování eura.
Celý text aktuální analýzy naleznete pod odkazem níže.
Autor komentáře je analytikem společnosti Colosseum