Po včerejšku již víme, že Obama vsadil na vyčkávání, když požádal Kongres o to, aby hlasování o použití síly proti Sýrii bylo odloženo do té doby, než budou vyčerpány diplomatické prostředky (pro odzbrojení Sýrie).
Zpráva o faktickém odkladu vojenského konfliktu na Blízkém východě na neurčito přinesla na trhy dodatečnou úlevu, která se promítla ve viditelném zpevnění rizikových aktiv. Odvrácenou stranou zisků nejen akcií, ale třeba zranitelnějších měn, byly ztráty bezpečných dluhopisů, jejichž ceny se v řadě případů propadly na dvou a víceletá minima. Výnosy dluhopisů aneb úrokové sazby s delší splatností tak vystoupaly na poměrně vysoké hodnoty, které implikují dvě poměrně zásadní přesvědčení trhu.
Za prvé, relativně dlouhodobé úrokové sazby ve srovnání s prakticky nulovými krátkodobými úrokovými sazbami značí, že trhy sází na to, že centrální banky budou poměrně rychle zvedat oficiální úrokové sazby (které vesměs kontrolují krátký konec výnosové křivky). A za druhé, při velmi nízkých tržních inflačních očekáváních relativně vysoké (dlouhodobé) úrokové sazby napovídají, že tzv. reálná úroková sazba v delším období je poměrně vysoká (např. v USA se blíží 2 %), čímž nám trhy jinými slovy napovídají, že optimismus ohledně dlouhodobého růstu se zvyšuje.
Nyní jde o to, zdali příchozí makroekonomická data budou výše uvedená tržní očekávání dále podporovat či nikoliv, resp. zdali budou tlačit centrální banky k takovému chování, jaké trh předvídá. A v tomto bodě možná (trhy dluhopisů) trošku přestřelily, neboť nezvedne-li se inflace (o čemž pochybujeme), pak vesměs pesimističtí centrální bankéři ve vyspělých zemích rozhodně nebudou těmi, jež budou volat na poplach, že třeba rychle zvyšovat (oficiální) úroky.
Autor komentáře je analytikem v ČSOB